Psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami v prostředí domova mládeže

Psychosocial Perception of Mass and Serial Killers by Adolescent Girls in Youth Home

Abstrakt: Příspěvek se zabývá psychosociálním vnímáním masových a sériových vrahů adolescentními dívkami v prostředí domova mládeže. Cílem průzkumu bylo analyzovat postoje a názory dospívajících dívek na fenomén extrémního násilí s ohledem na vliv médií, vrstevnické skupiny a individuálních životních zkušeností. Empirická část byla realizována prostřednictvím kvantitativního dotazníkového šetření (N=96). Výsledky potvrzují, že mediální obraz pachatelů a osobní zkušenosti s násilím signifikantně ovlivňují míru soucitu s pachateli. Závěry studie poukazují na nezbytnost posilování mediální gramotnosti a psychosociální intervence v rámci sociální práce s ohroženou mládeží.
Klíčová slova: Adolescenti, domov mládeže, masoví vrazi, mediální vlivy, sérioví vrazi, sociální práce, prevence.

Abstract: The paper focuses on the psychosocial perception of mass and serial killers by adolescent girls living in a youth home. The main objective was to analyze the attitudes and opinions of adolescent girls toward extreme violence, considering the influence of the media, peer groups, and individual life experiences. The empirical part was conducted through a questionnaire survey among girls residing in a youth home. The findings revealed that fascination with killers is often shaped by media representation, personal experiences with violence, and the psychosocial vulnerability of adolescents. The results highlight the need to strengthen media literacy, emotional resilience, and critical thinking in young people. The conclusions can be applied in social work practice and youth home education when designing preventive programs aimed at reducing risky behavior, preventing violence, and promoting adolescent mental health.
Key words: Adolescents, youth home, mass murderers, media influences, serial killers, social work, prevention.

Úvod do problematiky

Téma fascinace extrémním násilím u adolescentní mládeže představuje vysoce aktuální společenský fenomén. V posledních letech lze v prostředí domovů mládeže pozorovat zvýšený zájem dívek o mediálně zpracované případy masových a sériových vrahů, což úzce souvisí s popularitou žánru true crime na sociálních sítích a streamovacích platformách. Pro obor sociální práce je tento jev významný, neboť reflektuje hodnotové orientace dospívajících, jejich psychosociální zranitelnost a schopnost odolávat vnějším rizikovým vlivům. (Brychta, 2026).

Období adolescence je klíčové pro psychosociální vývoj, hledání vlastní identity a formování morálních postojů vůči společenským jevům, jakými jsou vina, trest či odpovědnost. Domovy mládeže představují specifické prostředí, kde se setkávají jedinci z různých, často rizikových rodinných zázemí. Kumulace sociální zátěže, emoční deprivace či přímé zkušenosti s domácím násilím mohou zásadně deformovat to, jak dospívající dívky vnímají pachatele závažné trestné činnosti. (Brychta, 2026).

Cílem tohoto článku je prezentovat výsledky průzkumu, který mapoval psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami, a odpovědět na otázku, zda existuje vztah mezi osobními zkušenostmi s násilím a mírou soucitu vyjadřovaného vůči těmto pachatelům. (Brychta, 2026).

Teoretická východiska

Znalost vlivu prostředí a médií na dospívající jedince je z pohledu preventivní sociální práce klíčová. Na teoretické rovině lze definovat několik okruhů, které formují vnímání extrémní kriminality u mládeže:

• Vliv dysfunkčního prostředí a rodiny: Vnímání extrémních forem násilí může odrážet vlastní zkušenosti adolescentů s odmítnutím, marginalizací či s emoční deprivací, jež podle Vacínové, Trpišovské a Farkové (2010) pramení z nedostatku lásky a pozornosti v rodině. Drbohlav (2015) k tomu dodává, že fascinace sériovými či masovými vrahy může souviset s narušeným sebeobrazem či velmi nízkou sebehodnotou dospívajících.
• Mediální prezentace a romantizace vrahů: Média mnohdy prezentují kriminalitu nejen jako společenský problém, ale do jisté míry i jako zábavu (DiBennardo, 2018). Drbohlav (2015) upozorňuje na problematické vyobrazování pachatelů v popkultuře (např. seriál Dexter), kdy je snaha učinit vraha atraktivním, což může u diváků vést k nebezpečné glorifikaci. Navíc obsazování pohledných herců do rolí skutečných vrahů (např. Zac Efron jako Ted Bundy) může zejména u divaček vést k pocitům empatie a romantizovanému vnímání.
• Hybristofilie a fascinace násilím: Sexuální posedlost dívek a žen násilnickými muži se odborně označuje pojmem hybristofilie (Čírtková, 2023). Mnoho takových žen žije v jakési bublině „fandomů", aniž by si uvědomovaly skutečné nebezpečí (Fathallah, 2024). Známými historickými příklady tohoto fenoménu jsou obdivovatelky Teda Bundyho či Richarda Ramireze.
• Transgenerační přenos násilí a selhání systému: Významným faktorem u mnoha pachatelů extrémního násilí je skutečnost, že sami v dětství zažili hluboce dysfunkční prostředí, zneužívání či týrání, což podporuje teorii o mezigeneračním přenosu traumat. (Brychta, 2026). Případy jako Richard Ramirez či bratři Menéndézovi poukazují na komplexní dopady domácího násilí a selhání ochranných mechanismů společnosti a sociálních služeb včas zasáhnout. (Snider, 2024).

Metodologie průzkumu

Průzkumné šetření proběhlo v září 2025 v konkrétním domově mládeže střední odborné školy. Zvolena byla metoda kvantitativního průzkumu prostřednictvím strukturovaného anonymního dotazníku, který se skládal z 39 uzavřených otázek. (Brychta, 2026).

• Výzkumný soubor: Základní soubor tvořily dívky ubytované v domově mládeže ve věku převážně 15 až 18 let a starší.
• Návratnost a velikost vzorku: Dotazníkového šetření se zúčastnilo 96 dívek z celkem 103 oslovených (návratnost 93,2 %).
• Hlavní výzkumná otázka (VO): Existuje vztah mezi osobními zkušenostmi s násilím a mírou soucitu, který dívky vyjadřují vůči masovým a sériovým vrahům?
• Hypotéza (H1): Dívky s osobní zkušeností s násilím častěji vyjadřují soucit s pachateli než dívky bez této zkušenosti.

Data byla analyzována formou relativních a absolutních četností. Pro statistické ověření hypotézy byl využit chí-kvadrát test pro kontingenční tabulku 2x2 s hladinou významnosti stanovenou na p < 0,01. (Brychta, 2026).

Analýza dat

Získaná data poskytla hluboký vhled do mediální konzumace, osobních traumat i hodnotových postojů respondentek v konkrétním domově mládeže.

Znalost pojmů sériový a masový vrah prokázalo 100 % dotázaných dívek. Jako primární zdroje informací respondentky označily sociální sítě (83,3 %) a podcasty (62,5 %). Signifikantní je zjištění týkající se mediálního obrazu vrahů (Brychta, 2026):

• 41,7 % dívek uvedlo, že média často romantizují nebo zlehčují činy vrahů.
• 79,2 % se na sociálních sítích setkalo s obsahem, který sériového vraha vykresloval atraktivně, charismaticky nebo sympaticky.
• 93,8 % dotázaných se domnívá, že mediální prezentace může ovlivnit postoj veřejnosti.

Data z pohledu sociální práce odhalila znepokojivá zjištění ohledně psychosociální zátěže samotných respondentek (Brychta, 2026):

• Přibližně polovina (43,8 % otevřeně potvrdilo; dalších 6,2 % odmítlo odpovědět) zažila formu fyzického či psychického násilí.
• 25 % dívek má osobní zkušenost s trestným činem (v pozici oběti, svědka či blízké osoby oběti).
• 68,8 % dotázaných uvedlo, že má ve svém okolí osobu trpící vážnými psychickými problémy.

Pro zodpovězení výzkumné otázky a ověření hypotézy byly respondentky rozděleny do Skupiny A (mají zkušenost s násilím) a Skupiny B (nemají zkušenost s násilím). Proměnná míra soucitu byla operacionalizována do tří kategorií: častý, občasný a žádný soucit. (Brychta, 2026).

Tabulka 1 - Míra vyjádřeného soucitu s pachateli dle zkušenosti s násilím

Statistická analýza prostřednictvím chí-kvadrát testu (p < 0,01) prokázala signifikantní vztah mezi těmito proměnnými. Dívky se zkušeností s násilím (Skupina A) projevují častý soucit více než pětinásobně častěji (41,8 %) oproti dívkám bez této zkušenosti (8,3 %).
Hypotéza H1 se tímto potvrzuje.

Diskuse

Výsledky šetření přinášejí pro oblast sociální pedagogiky a sociální práce varovná, avšak cenná zjištění. Skutečnost, že polovina dospívajících dívek má osobní zkušenost s násilím a čtvrtina s trestnou činností, poukazuje na enormní psychosociální zátěž mládeže v domovech mládeže. (Brychta, 2026).

Potvrzení výzkumné hypotézy ukazuje úzkou provázanost mezi vlastním prožitým traumatem a vnímáním pachatelů závažné kriminality. Dívky se zkušeností s násilím pravděpodobně disponují vyšší citlivostí k narativům, které naznačují, že i pachatelé (např. Jeffrey Dahmer či bratři Menéndézovi) byli v minulosti oběťmi dysfunkčního prostředí a zneužívání. Tyto dospívající se snáze identifikují s psychologickými mechanismy, jež vedly k radikalizaci či agresivitě. (Brychta, 2026).

Na druhou stranu, nadměrná konzumace „true crime" žánru, kdy 81,3 % dívek hledá o vrazích další informace, nese ve spojení s romantizujícím obsahem na sociálních sítích obrovské riziko. Pokud je sériový vrah vnímán skrz prizma atraktivity (s čímž se na sítích setkalo téměř 80 % dívek), může docházet k nebezpečnému emocionálnímu zmatení a legitimizaci patologických vzorců v partnerských vztazích (fenomén hybristofilie). Zde sociální práce naráží na etickou a edukační hranici – je nutné u adolescentů rozvíjet schopnost empatie a pochopení příčin sociální deviace, zároveň je ale nezbytné jasně ohraničit a odsoudit antisociální chování a vinu pachatele. (Brychta, 2026).

Závěr a doporučení pro praxi

Psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami je fenoménem, který odhaluje mnohem hlubší strukturální problémy v životech dospívajících. Fascinace extrémním násilím není jen povrchním trendem popkultury, nýbrž často indikátorem neřešených traumat, sociální izolace a potřeby pochopení mechanismů moci a útlaku. (Brychta, 2026).

Z pohledu sociální práce a pedagogické praxe v domovech mládeže vyplývá z této studie několik zásadních doporučení (Brychta, 2026):

1. Systematizace školních poradenských pracovišť: Je nezbytné prosadit legislativní úpravy, které ukotví a finančně zajistí pozice sociálních pracovníků a psychologů přímo na školách a v domovech mládeže. Současný model, kdy pracoviště často tvoří jen výchovný poradce a metodik prevence, je pro řešení komplexních traumat nedostatečný.
2. Rozvoj mediální gramotnosti: Domovy mládeže by měly implementovat preventivní programy zaměřené na kritickou reflexi mediálního obsahu. Dospívající musí umět dekonstruovat senzacechtivé a manipulativní narativy streamovacích platforem a sociálních sítí.
3. Proaktivní identifikace rizikového chování a traumatu: Zjištění o vysoké míře traumatizace vyžaduje vytvoření maximálně bezpečného a důvěrného prostředí. Sociální pracovníci musí aktivně nabízet krizovou intervenci a individuální podporu jedincům, kteří vykazují znaky viktimizace.

Aplikace těchto postupů (například ve formě závazné rezortní vyhlášky o preventivních opatřeních) může zásadním způsobem pomoci adolescentům zpracovat vlastní frustrace a traumata zdravým způsobem, nikoliv prostřednictvím identifikace s patologickými a kriminálními figurami.

Mgr. Jan Brychta, Ed.D.
Domov mládeže, Hotelová škola Poděbrady, příspěvková organizace

Zoznam bibliografických odkazov

BRYCHTA, J. 2026. Psychosociální vnímání masových a sériových vrahů adolescentními dívkami v prostředí domova mládeže. [Diplomová práce]. Vysoká škola Danubius. Sládkovičovo.

ČÍRTKOVÁ, L. 2023. Právní psychologie v aktuálních tématech. Praha: Galén, 2023. 375 s. ISBN 978-80-7492-694-5.

DIBENNARDO, R. A. 2018. Ideal Victims and Monstrous Offenders: How the News Media Represent Sexual Predators. In Socius [online]. 2018 [cit. 2025-09-21]. ISSN 2378-0231. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/2378023118802512 [5].

DRBOHLAV, A. 2015. Psychologie masových vrahů: příběhy temné duše a nemocné společnosti. Praha: Grada, 2015. 312 s. ISBN 978-80-247-5599-1.

FATHALLAH, J. 2024. Being a Fangirl of a Serial Killer is not ok: Gatekeeping Reddit's True Crime Community. In New media & society [online]. 2024, vol. 26 no. 10 [cit. 2025-07-15]. ISSN 5638-5657. Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/14614448221138768 [6].

SNIDER, J. 2024. The Menendez Brothers: Crime, Trauma, and Evolving Perspectives on Abuse and Justice. In R Street Institute [online]. 2024 [cit. 2025-07-16]. Dostupné z: https://www.rstreet.org/commentary/the-menendez-brothers-crime-trauma-an... [7].

VACÍNOVÁ, M., D. TRPIŠOVSKÁ a M. FARKOVÁ. 2010. Psychologie. 2. rozšířené vydání. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 240 s. ISBN 978-80-7452-008-2.