Education of German minority children - inclusion in mainstream schools or special minority schools?

Abstrakt: Studie se zaměřuje na analýzu rozdílných přístupů ke vzdělávání dětí německé národnostní menšiny. V první části popisuje specifika příslušníků německé národnosti v Maďarsku, kde má tato menšina silné zastoupení a vlastní propracovaný vzdělávací systém. Následně je analyzována situace v České republice, kde je německá menšina roztříštěna po celém území, což neumožňuje zřízení specifických menšinových škol a vzdělávání těchto dětí je pak realizováno v běžných školách. Studie rovněž upozorňuje na legislativní komplikace, na které příslušníci menšin v ČR ve školách naráží a na možnosti, které mají. V závěru je diskutována otázka, zda je specifické menšinové školství vhodným vzdělávacím řešením v kontextu měnící se společnosti a nároků 21. století.
Klíčová slova: německá národnostní menšina, menšinové školství, inkluze, exkluze, legislativa

Abstract: The study focuses on the analysis of different approaches to the education of children of the German national minority. In the first part it describes the specificities of the German nationality in Hungary, where this minority has a strong representation and its own sophisticated education system. Then, the situation in the Czech Republic is analysed, where the German minority is fragmented throughout the territory, which does not allow for the establishment of specific minority schools and the education of these children is then implemented in mainstream schools. The study also draws attention to the legislative complications that members of minorities in the Czech Republic encounter in schools and to the possibilities they have. It concludes by discussing whether specific minority schooling is an appropriate educational solution in the context of a changing society and the demands of the 21st century.
Keywords: german national minority, minority education, inclusion, exclusion, legislation

Úvod

Vzdělávání dětí německé národnostní menšiny je v České republice složitým tématem, protože pro ně neexistuje žádná konkrétní škola a ani jasná koncepční podpora pro její vzdělávání. Předkládaná studie se zamýšlí nad dvěma možnými cestami: 1) speciální systém menšinového školství včetně specifického kurikula a koncepce (maďarský model) a 2) zařazování dětí do běžných škol bez zvláštní podpory (situace v ČR).

Studie se metodologicky opírá o tzv. „desk research“ a čerpá informace z dostupných legislativních dokumentů, prohlášení, policy paperů a koncepčních dokumentů popisujících situaci německé menšiny v ČR a Maďarsku. Informace byly rovněž získány na pravidelných setkáních Shromáždění německých spolků v České republice¹ (2018 a 2021) a na odborných konferencích (např. Deutsch als Unterrichts und Kultursprache, 2021), kde se pravidelně setkávají zástupci menšiny z různých evropských států.

Nejprve je popsán model speciálního menšinového školství v Maďarsku, kde je také silné zastoupení německých Maďarů a následně je situace zasazena do českého legislativního kontextu. Závěrečná diskuze se zamýšlí nad oběma modely v kontextu potřeb menšinových dětí vzdělávaných ve 21. století.

Maďarské menšinové školství

V Maďarsku je německá národnostní menšina ze všech 13 registrovaných menšin největší, z čehož logicky vyplývá řada výhod pro vzdělávání jejích dětí. Současná situace legislativně vychází z Charty práv etnických menšin z roku 1981. Politické zastoupení maďarských Němců upravuje zákon o právech národností č. CLXXIX/2011, který nahradil zákon o právech národnostních a etnických menšin č. LXXVII/1993. Podle posledních údajů existuje 423 samosprávných orgánů na obecní úrovni, přibližně 100 maďarsko-německých starostů, 12 samosprávných orgánů na regionální úrovni a zemská samospráva Maďarů-Němců.

Německá národnostní menšina má právo zřizovat mateřské, základní, navazující a gymnaziální školy (tj. obdobný vzdělávací systém, který existuje v Německu). V současné době existuje, kromě 278 mateřských škol, 291 základních škol (z nichž 29 je dvojjazyčných), a 19 škol s maturitou (z nichž 11 je dvojjazyčných). Pro menšinové školství jsou speciálně připravováni i učitelé, a to buď v rámci počátečního vzdělávání, nebo v rámci doplňkového studia (Herczeg-Kóthy, 2021).

Základní rámec vzdělávání německé národnostní menšiny je ukotven v několika koncepčních dokumentech, konkrétně v Základním prohlášení k zásadám vzdělávání německé národnostní menšiny (Erb et al., 2010) a dále konkretizován v Hlavních zásadách a střednědobém plánu rozvoje maďarsko-německého školského systému, který je zvlášť vytvořen pro mateřské a zvlášť pro školní vzdělávání (Leitsätze und mittelfristiger Entwicklungsplan für das ungarndeutsche Schulwesen, 2010).

Uvedené rámce stanovují principy a základní oblasti a cíle, které musí menšinové školy naplňovat tak, aby děti získaly vzdělání vycházející z jejich antropologicko-historických kořenů a respektující jejich kulturní specifika a rozvíjely rodný jazyk. Kromě konkrétního obsahu se také věnují spolupráci mezi školami a jejich logické provázanosti. Jednotlivé školy tvoří v regionech sítě menšinových škol tak, aby komplexně zajistily vzdělávání od mateřské školy až po maturitu. V síti škol jsou vždy zastoupeny všechny základní vzdělávací možnosti, aby bylo umožněno maďarským Němcům vybrat vhodný vzdělávací směr (akademický či profesní). Maďarští Němci tak mají v podstatě svůj vlastní ucelený vzdělávací systém, který se neustále rozvíjí a dlouhodobě a systematicky vzdělává děti této menšiny.

Situace německé národnostní menšiny v ČR

Ochrana práv národnostních menšin se v České republice opírá o dva ústavní zákony, a to konkrétně o Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod. Práva příslušníků národnostních menšin konkretizuje a podrobněji upravuje zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (tj. tzv. menšinový zákon). Kromě těchto zákonných norem se opírá ochrana práv příslušníků národnostních menšin ještě o další úmluvy, bilaterální dohody a charty věnující se jednotlivým tématům – jazykům národnostních menšin, kulturnímu dědictví, postavení členů menšin apod.

V legislativním prostředí ČR zastupuje menšiny Rada vlády pro národností menšiny, která je poradním orgánem vlády České republiky a její působnost je vymezena již zmíněným menšinovým zákonem. Zástupci národnostních menšin nicméně dlouhodobě poukazují na nedostatečné plnění závazků vyplývajících z uzavřených smluv a dohod. Jedním z těchto problematických témat je postavení německého jazyka v českých školách. Příslušníci německé menšiny mají právo na základě menšinového zákona „na výchovu a vzdělávání ve svém mateřském jazyce ve školách, předškolních zařízeních a školských zařízeních za podmínek, které stanoví zvláštní právní předpisy“ (§ 11 menšinového zákona). Vlastní předpoklady pro zajištění vzdělání v jazyce národnostní menšiny upravuje ustanovení § 14 školského zákona. Předpokladem je, že v obci musí být zřízen výbor pro národnostní menšiny a současně jsou zákonem stanoveny minimální počty dětí, které se ke vzdělávání v jazyce národnostní menšiny přihlásí.

Podle výsledků sčítání lidu z roku 2011 se k německé národnosti přihlásilo 18 658 lidí a dalších 6 158 pak uvedlo dvojí národnost, tedy českou a německou. Výsledky ze sčítání lidu z roku 2021 dosud nejsou k dispozici (Ďurčíková, 2021). Vedle lidí hlásících se k německé národnosti žije v Česku ještě cca dalších 40 tisíc lidí s německým státním občanstvím. Německá národnostní menšina je ale na území České republiky značně rozptýlená, a proto prakticky nemůže využít možnosti zřizování národnostně menšinových škol podle ustanovení § 14 školského zákona. Jedinou možností, jak mohou příslušníci německé národnostní menšiny vzdělávat své děti, je jejich zařazení do běžných škol, kde je zpravidla nutné akceptovat situaci, že se děti budou svůj rodný jazyk učit jako jazyk cizí, většinou až jako druhý cizí jazyk, který cílí na poměrně nízkou znalostní úroveň. Německá menšina dlouhodobě upozorňuje, že nejsou reflektovány její specifické potřeby vzdělávání v mateřském jazyce, nejsou vytvořeny legislativní podmínky pro dvojjazyčné vzdělávání a chybí návaznost výuky v němčině jako menšinovém jazyce (Dovalil, 2018).

Německý jazyk si jako první cizí jazyk vybírá logicky výrazně méně žáků než angličtinu, nicméně od zavedení Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) se jednalo až do září 2021 o přímý důsledek preference angličtiny před ostatními cizími jazyky v bodu 7.2 tohoto dokumentu: „přednostně by měla být žákům nabídnuta výuka anglického jazyka; pokud žák (jeho zákonný zástupce) zvolí jiný cizí jazyk než anglický, musí škola prokazatelně upozornit zákonné zástupce žáka na skutečnost, že ve vzdělávacím systému nemusí být zajištěna návaznost ve vzdělávání zvoleného cizího jazyka při přechodu žáka na jinou základní nebo střední školu“.

V nově vydaném RVP ZV (2021) bylo diskriminační ustanovení odstraněno a školy mohou nově nabízet jakýkoli jazyk jako první za předpokladu, že pak povinně nabídnout angličtinu jako druhý cizí jazyk. Nelze ovšem samozřejmě očekávat, že tato změna povede v praxi k výraznému posílení němčiny jako prvního cizího jazyka. Roky zažité nastavení, již vytvořené školní vzdělávací programy (ŠVP) a sestavené pedagogické sbory pravděpodobně povedou k udržení status quo.

Další problematickou oblast z legislativního hlediska představuje přijímání na střední školy. Rada pro národnostní menšiny ve své Zprávě o situaci národnostních menšin v ČR za rok 2019 (2020) uvádí, že pro vzdělávání mohou využít soukromá víceletá gymnázia. Nicméně pro přijetí na tato víceletá gymnázia je nutné absolvovat státní přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky. Národnostní menšiny v přijímacím řízení nemají žádné deklarované úpravy a musí ji absolvovat jako ostatní uchazeči. Jediná úprava, kterou by bylo možné využít při přijímání příslušníků německé národností menšiny je ustanovení odst. 5 § 60b: „Cizinci, na které se vztahuje § 20 odst. 4, nekonají na žádost jednotnou zkoušku ze vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura. Povinnost školy ověřit rozhovorem znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, není dotčena. V rámci kritérií podle § 60 odst. 2 písm. a) stanoví ředitel školy způsob hodnocení jednotné zkoušky cizinců podle věty první“. § 20 odst. 4 uvádí: Osobám, které získaly předchozí vzdělání ve škole mimo území České republiky se při přijímacím řízení ke vzdělávání ve středních a vyšších odborných školách promíjí na žádost přijímací zkouška z českého jazyka, pokud je součástí přijímací zkoušky. Znalost českého jazyka, která je nezbytná pro vzdělávání v daném oboru vzdělání, škola u těchto osob ověří rozhovorem.“

Uvedené ustanovení explicitně stanovuje, kterým uchazečům je možné upravit přijímací řízení a zkoušku z českého jazyka. Je zřejmé, že se nemůže týkat všech dětí příslušníků německé národnostní menšiny. Rovněž se zaměřuje pouze na přijímací zkoušku z českého jazyka, ale pro dítě, které má odlišný mateřský jazyk, může být i matematika zadaná v českém jazyce velkou překážkou. Problematické je i ověřování znalosti českého jazyka při přijímání žáků do vyšších ročníků středních škol.

Školy, které Rada pro národnostní menšiny pro německou menšinu doporučuje, jsou víceletými gymnázii, která ještě spadají do období povinné školní docházky. Tyto školy mohou vzdělávat německé žáky i bez znalosti českého jazyka, ale nemohou je přijmout, protože při přijímání na střední školy je nutné ověřit znalost českého jazyka, kterou děti často nemají na dostatečné úrovni. Nastává tedy paradoxní situace, kdy děti musí být zapsány do druhého stupně základní školy, která nemusí ověřovat znalost českého jazyka a může je přijmout, ale nemusí být připravena poskytnout jim odpovídající vzdělání v jejich menšinovém jazyce.

Děti německé národnostní menšiny v České republice nemají dostatečnou podporu pro vzdělávání ve svém rodném jazyce, nemají zajištěnou návaznost školní docházky s německým jazykem a narážejí na bariéru při přijímacím řízení na střední školy. Celkově chybí koncepční ukotvení a jasně definované vzdělávací směry, které by umožnily inkluzivní vzdělávání příslušníků německé národnostní menšiny v běžném školství a zajistily jim i nezbytnou podporu a rozvoj jejich mateřského jazyka a rodné kultury.

Závěrečná diskuze

Studie předložila dva odlišné modely vzdělávání dětí německé národnostní menšiny – komplexně propracované menšinové školství v Maďarsku a nekoncepční přístup v České republice. Je samozřejmě zřejmé, že maďarská situace se od české naprosto liší – německá menšina má silné zastoupení a čítá mnoho členů, kteří se sdružují a považují se za maďarské Němce. Oproti tomu je v České republice německá menšina rozprostřena po celém státě bez konkrétní koncentrace, což neumožnuje v podstatě zřídit žádnou menšinovou školu, protože by pro ni nebylo dostatek žáků. Existují tedy dvě zcela odlišné cesty a úkolem závěrečné diskuze je zamyslet se nad nimi v kontextu vzdělávání ve 21. století. Je skutečně lepší oddělit děti německé národnostní menšiny a vytvořit pro ně specifický vzdělávací systém? Je tento způsob v souladu s aktuálními vzdělávacími trendy?

V současné době je při vzdělávání kladen důraz především na rozvoj (klíčových) kompetencí, které představují vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění (Veteška a Tureckiová, 2020, s. 56-57). Je tedy nezbytné, aby i vzdělávání dětí národnostní menšiny rozvíjelo u dětí takové kompetence a podporovalo osobní rozvoj pro vhodné budoucí zapojení se do společnosti. Otázkou je, zda oddělené školy a snaha o homogenní skupiny žáků, povedou k žádoucímu osobnostnímu rozvoji a získání důležitých kompetencí.

Dále je v aktuálních strategických dokumentech vzdělávací politiky výrazně akcentován inkluzivní přístup a zohledňování individuálních vzdělávacích potřeb jedince (například také Strategie 2030+², 2020). Je nutné si tedy položit další otázku, zda menšina jako taková je homogenní a má jednotnou zvláštní vzdělávací potřebu nebo se jedná o heterogenní skupinu mnoha individuálních vzdělávacích potřeb, různých stupňů bilingvismu, odlišného sociokulturního zázemí a dalších specifik.

Během diskuze při setkání menšin na konferenci Deutsch als Unterrichts- und Kultursprache (20. 10. až 22. 10. 2021) s českými příslušníky německé národnostní menšiny zazněly názory, že maďarský model pociťují spíše jako segregující a jsou vděčni za nutnost přihlásit děti do běžných českých škol. Diskutující vnímali jako pozitivní, že nejsou nijak explicitně označováni a uváděli, že pokud má člověk štěstí na základní školu, je pak mnohem lepší být s běžnými dětmi než odděleně v menšinové škole. Z uvedeného je nutné vyzdvihnout sdělení směřující k obecné kvalitě školy, ve kterém možná leží klíč ke správnému přístupu k dětem z jakékoli národnostní menšiny. Pokud by byly české školy materiálně a personálně připraveny na specifické potřeby menšinových žáků a uměly s nimi vhodně pracovat, je možné je pak s úspěchem integrovat i v běžném vzdělávacím proudu bez nutnosti zřizovat speciální menšinové školství.

Česká republika udělala minimálně první krok ke zlepšení celkové situace odstraněním diskriminujícího ustanovení v RVP ZV, čímž umožnila školám pružněji reagovat na jazykové potřeby svých žáků. Rovněž existují i specifické programy zaměřené na integraci menšinových dětí do běžných škol, které umožňují školám získat finanční prostředky a personální posílení.

Závěrečná diskuze otevřela prostor a náměty pro další výzkum v oblasti vzdělávání dětí německé národností menšiny a odkryla některá další složitá témata a v podstatě položila základní otázku – zvlášť nebo společně? V souladu s těmito myšlenkami se jeví jako vhodné zaměřit se na výzkum mladší generace menšiny, která právě nyní řeší otázku vzdělávání svých dětí a popsat jejich názory a potřeby a teprve následně se věnovat tvorbě vhodné koncepce pro jejich počáteční vzdělávání.

Autorka: Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., DBA
Katedra andragogiky a managementu vzdělávání
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Zdroje

ČESKÁ REPUBLIKA, 2001. Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: 104/2001.

ČESKÁ REPUBLIKA, 2004. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: 561/2004 Sb.

DOVALIL, Vít, 2018. Diskriminace němčiny. In: Konference Landesversammlung: 1918–2018: Proměna němčiny jako menšinového jazyka v českém školství. Praha: Landesversammlung.

ĎURČÍKOVÁ, Petra, 2021. K německé národnosti se v Česku hlásí kolem 25 tisíc lidí. Podle odhadů jich tu ale žije mnohem víc. In: Regiony21.cz [online]. [cit. 2021-11-18]. Dostupné z: https://www.regiony24.cz/83-237361-k-nemecke-narodnosti-se-v-cesku-hlasi...

ERB, Maria et al., 2010. Wurzeln und Flügel – Leitbild für das ungarndeutsche Bildungswesen. Budapešť: LdU.

HERCEG-KÓTHY, Maria, 2021. Deutsch in der Minderheitenschulen in Ungarn. In: Deutsch als Unterrichts- und Kultursprache. Opava: ProLingua.
Leitsätze und mittelfristiger Entwicklungsplan für das ungarndeutsche Schulwesen, 2010. Budapešť: LdU.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2017. Praha: NÚV.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2021. Praha: MŠMT.

Shromáždění německých spolků v České republice: Landesversammlung [online]. [cit. 2021-10-21]. Dostupné z: http://landesversammlung.cz/cs

Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2020. 119 s. ISBN 978-80-87601-46-4.

VETEŠKA, Jaroslav a Michaela TURECKIOVÁ, 2020. Kompetence ve vzdělávání a strategie profesního rozvoje. Praha: Česká andragogická společnost. ISBN 978-80-907809-1-0.

Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok ..., [2001?]. Praha: Úřad vlády ČR, Rada vlády pro národnostní menšiny. ISBN 978-80-7440-256-2.

¹ Landesversammlung der deutschen Vereine in der Tschechischen Republik e.V.
² Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ (2020).