Priama demokracia ako concept

Annotation: The paper focuses on Direct democracy as a concept. It is divided into two relatively separate parts. The paper aims to acquaint the reader with the very concept of direct democracy, especially with the emphasis on forms of direct democracy prevailing in territorial conditions of countries with a democratic system of government.
Keywords: democracy, direct democracy, concept, representative democracy, referendum, plebiscite

Anotácia: Príspevok sa zameriava na tému priamej demokracie ako concept. Je rozdelený do dvoch relatívne samostatných častí. Cieľom príspevku je predovšetkým čitateľa oboznámiť so samotným konceptom priamej demokracie a to predovšetkým s dôrazom na formy priamej demokracie prevládajúce v územných podmienkach krajín s demokratickým štátnym zriadením.
Kľúčové slová: demokracia, priama demokracia, koncept, zastupiteľská demokracia, referendum, plebiscit

Foto: Rudolf Baranovič (2018)

Za posledných 150 rokov emigrovalo zo Slovenska až milión Slovákov a Sloveniek. V rôznych kútoch sveta našli nový domov a uplatnenie, založili si tam rodiny. Dnes sa vo svete hlásia ku slovenským koreňom až dva milióny ľudí. V súčasnosti tomu nie je inak – naši blízki odchádzajú zo Slovenska za prácou, štúdiom a lepším životom. A tento jav nespomalila ani pandémia Covid-19. Málokedy si uvedomíme, že aj slovenské zdravotné sestry, cestujúce za prácou do Rakúska, sú migrantkami, a naši Erasmus+ študenti kdesi v Španielsku zasa migrantmi. Dnes by ste v každej rodine takto našli nejakú ‘tvár migrácie‘. Tohtoročné sčítanie ľudu nám azda ukáže, koľkí z nás sú migrantmi a migrantkami, a že to nie je žiadna nadávka. Migrujúci Slováci a Slovensky si tiež prajú, aby sa k ním ľudia v zahraničí správali s úctou a rešpektom. Malo by to platiť aj obrátene – k cudzincom a cudzinkám, ktorí zavítali na Slovensko, by sme sa mali správať tolerantne.

Migrácia jej umožnila absolvovať zahraničné pobyty aj nájdenie nového domova – na Slovensku. Projektová manažérka európskeho projektu MIND, Irina Adamova, v rozhovore vysvetľuje, aké prijatie sa jej dostáva od nášho obyvateľstva, aj aké výzvy prekonáva pri finalizovaní veľkej charitnej kampane o migrácii ‚Čo je domov?‘.

Živá knižnica z dielne SKCH v realite

Vedeli ste, že výroba textilu a produkcia odevov je jedným z najviac znečisťujúcich a krutých priemyslov? Nová publikácia ‘Textilný a odevný priemysel – Problémy a riešenia’ prináša prehľad o súčasných problémoch, ale aj potenciálnych riešeniach v oblasti globálneho, ale aj slovenského textilného a odevného priemyslu. Je určená všetkým, čo premýšľajú, ako zastaviť produkciu a podporu rýchlej módy.

Have you ever wondered how international volunteers’ views of global challenges and future plans change after their long-term stay in low-income countries? Have you realized how both the hosting organisations, as well as the sending organisations at home grow together with their volunteers? Have you imagined how the mitigation of forced migration through specific volunteer projects happens when the sent young people work directly with migrating communities? The stories of three Slovak Development Volunteers – Veronika, Anna and Martin will give you the answers.

Obsahom môže motivovať mladých Slovákov a Slovenky, ktorí by po odoznení koronakrízy a pandémie Covid-19 radi vycestovali pomáhať núdznym ľuďom do zahraničia. Prípadová štúdia o pozitívnych príkladoch slovenskej dobrovoľníckej praxe v nízkopríjmových krajinách vznikla nie náhodou toto leto v dielni platformy Ambrela, ktorá združuje 27 rozvojových a humanitárnych organizácií na Slovensku.

Dňa 20. júna si každoročne pripomíname Svetový deň utečencov a utečeniek. Inak tomu nebude ani tento rok (so špeciálnym zreteľom na vnútorne presídlené osoby), hoci sa aktivity nielen slovenských mimovládok k tejto príležitosti presunuli pre globálnu pandémiu koronavírusu do online priestoru.

Prognózy a štatistiky, ktoré sme si vypočuli na štvrtkovom webinári našej Platformy rozvojových organizácií – Ambrela k téme ‚Utečenectvo uprostred klimatickej krízy’, boli znepokojivé. Do roku 2050 môžu byť pre prírodou či človekom zapríčinené katastrofy v pohybe ďalšie stovky miliónov migrujúcich, resp. skôr utekajúcich ľudí.

Deň Afriky, v minulosti známy skôr ako Deň oslobodenia afrických krajín, je stanovený na dátum výročia založenia Africkej únie (25. mája 1963). Oslavuje sa nielen na africkom kontinente, ale po celom svete. Na Slovensku si tento deň pripomíname pozitívnymi príkladmi – projektmi rozvojovej spolupráce členských organizácií Ambrely.

Pri príležitosti Dňa Afriky generálny tajomník OSN, António Guterres, vo svojom posolstve uviedol, že pandémia koronavírusu môže výrazne spomaliť pokrok, ktorý by africkým krajinám umožnil naplniť ciele trvalo udržateľného rozvoja (tzv. SDGs), ako aj rozvojové ciele, stanovené v Agende Africkej únie.

Stále doležité slovenské sociálne a zdravotnícke projekty v Keni

Na región Blízkeho východu a problémy utečencov, utečeniek sa Anna Hruboňová zameriavala už počas štúdia. Cez rozvojové dobrovoľníctvo v Libanone sa jej naskytla príležitosť na tieto témy nahliadnuť z inej, osobnejšej perspektívy. Šesť mesiacov (až do nástupu korona-krízy) pôsobila na projekte hostiteľskej organizácie ADRA Libanon, zameranom na prácu so sýrskymi komunitami v Bejrúte. Jej pobyt však bol poznačený hneď niekoľkými kritickými situáciami a výzvami. Napriek tomu by sa do terénu rada vrátila.

Libanon je malá, no krásna a pohostinná krajina

Slovenský dobrovoľník, Martin Pavelka, po roku práce s vnútorne presídlenými ľuďmi v Gruzínsku odišiel tentoraz do Turecka. Tam sa venuje aktivitám, ktoré majú napomôcť utečeneckej (prevažne sýrskej) komunite k začleneniu sa do spoločnosti. V nacionalistickom Turecku sú až štyri milióny utečencov a utečeniek, no počet organizácií, ktoré s nimi pracujú, je žalostne nízky a ich efektivita otázna. Martinova hostiteľská organizácia Small projects Istanbul je svetlou výnimkou. V dôsledku korona-krízy však musí pretaviť vzdelávacie aktivity do online podoby, pričom čelí viacerým výzvam.

Martin Pavelka pred sídlom svojej hostiteľskej organizácie Small Projects Istanbul

V roku 2015 prijali členské krajiny OSN sedemnásť Globálnych cieľov, alebo: Cieľov trvalo udržateľného rozvoja (Sustainable development goals – SDGs ), ktorým predchádzalo osem ambicióznych, no ťažko naplniteľných Miléniových rozvojových cieľov. Súčasná sedemnástka Globálnych cieľov predstavuje spoločnú zhodu krajín v tom, akým smerom by sa mal uberať rozvoj spoločnosti v záujme zníženia chudoby a nerovností u svetovej populácie, a ako by mal byť zabezpečený dlhodobo udržateľný rast a dôstojné podmienky pre život.

Moldavsko může tvarem na mapě připomínat kolibříka v letu, jehož zahlédnout je skoro stej-ně vzácné jako objevit v moldavských vesničkách studnu s nezávadnou pitnou vodou. Během letošního června se studentům a studentkám Mezinárodních rozvojových a environmentál-ních studií z olomoucké Univerzity Palackého naskytla neopakovatelná možnost navštívit tuto turistickým bohem zapomenutou krajinu a alespoň zlehka nahlédnout do místní kuchy-ně, obeznámit se s kulturní i duchovní tematikou, poodkrýt tajemství štědré pohostinnosti a v neposlední řadě odhalit příčiny nuzných životních podmínek moldavských obyvatel a se-známit se s plody moldavsko-české rozvojové spolupráce.

Když si v atlase světa nalistujete stránku s mapou Evropy a posunete se od České republiky východním až jihovýchodním směrem, určitě neminete státy Rumunsko a Ukrajinu, které v určitém období historie naší vlasti byly našimi přímými sousedy. A mezi těmito dvěma obry je vklíněná malá zemička s poměrně nízkým terénem a nekonečnými zatravněnými pláněmi a kukuřičnými, obilnými a vinnými poli – Moldavsko. Právě tuhle nízko-příjmovou zeměděl-skou krajinu navštívili studenti a studentky z Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Univerzity Palackého, aby se přesvědčili o přírodních úkazech, lokálních atrakcí, o místním občanském aktivismu a jeho aktérech a taktéž o aktivitách českých nevládních or-ganizací a firem v moldavských rajonech.

Romantická představa o potřebné pomoci v zahraničí může být často velmi mylná. Dobrovolníci se domnívají, že jejich práce je přínosná, prospěšná pro komunitu a že vykonají dobrý skutek. Skutečný výsledek a užitečnost se však setkává s mnoha problémy. Proto je potřeba mluvit při výběru dobrovolnického projektu také o fenoménu „voluntourismus“.

Pojem ,,voluntourismus“ definuje spojení slov „volunteer“ (v překladu dobrovolník), a „tourism“ (cestování). Toto chytré sousloví označuje trend mladých lidí z rozvinutých zemí jezdit na krátkou dobu – v některých případech od pár dnů do nejvýše několika měsíců – „pomáhat“ do rozvojových zemí. Často se jedná o programy, kdy dobrovolník zaplatí poplatek místní nebo mezinárodní organizaci a ta jej potom umístí na jeden z celé řady nabízených projektů. Programem těchto projektů může být prakticky cokoliv – od vzdělávání, zdravotnictví až po lidsko-právní tématiku.

Bavlna, kdysi označována jako bílé zlato, nyní se o ní mluví spíše jako o prokletí Uzbekistánu. Ukazuje se, že jde o velmi komplikovány případ závislosti na něčem, co je příčinou a řešením rozvojových deficitů v tomto asijském státě. Jaké jsou sociální a lidskoprávní důsledky pěstování této monokultury?

Historie pěstování bavlníku sahá do 19. století, kdy současná teritoria Uzbekistánu byla částečně obsazena ruským impériem. S nástupem průmyslové revoluce poptávka po bavlně, jakožto klíčové surovině pro výrobu textilií, stoupala v industrializujících se zemích. V ruském impériu textilní průmysl patřil mezi nejvíce rozvinuté typy průmyslu. V plánech ruského cara bylo založit na území Turkestánu rozsáhlé plantáže bavlny, aby se impérium stalo nezávislým na dodávkách ze Spojených států. Tyto plány byly však narušené první světovou válkou, kdy došlo k zániku říše a vzniku Sovětského svazu.

Se vznikem Uzbecké sovětské socialistické republiky v roce 1924 byl položen začátek proměny bývalého Bucharského emirátu do hlavního zdroje bavlny pro celý Sovětský svaz. Samotný proces kolektivizace, tj. nedobrovolného slučování bývalých soukromých zemědělců do družstev, neprobíhal hladce a až teprve ve třicátých letech dvacátého století byl konsolidován. Před nástupem komunistického režimu bavlna se pěstovala pouze v oblasti Ferganského údolí.

Forced cotton harvesting in Uzbekistan - photo HRW

Koncem minulého století vyprodukoval Uzbekistán zhruba 2,5 milionu tun bavlny, což představovalo více než 20 procent celosvětové produkce bavlny. Pěstování bavlny zásobovalo nejenom textilní průmysl v Sovětském svazu, ale i centrální vládu v Kremlu tvrdou měnou, díky exportu na světové trhy. Jaké to však mělo ekonomické a hlavně environmentální dosahy na uzbecké obyvatelstvo? Je bavlna prokletím pro Uzbekistán, nebo startérem pro rozvoj státu?

Během sovětského období bavlníkové plantáže zabíraly až 98 % celkové plochy určené pro pěstování technických plodin v Uzbekistánu. Celková rozloha plantáží v osmdesátých létech činila více než 2 miliony hektarů (což tvoří 4,47 % rozlohy republiky) a podíl republiky na dodávkách bavlny podnikům SSSR přesahoval.

Cotton in post-Soviet times