Mária Hardy, Pavel Műhlpachr, Terézia Dudášová

Monografia s názvom „Sociální patológie rodiny“ je koncipovaná z vedeckých príspevkov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú vo februári 2011 v Žiline úspešne zorganizoval Ústav sociálnej práce Božieho Milosrdenstva, detašované pracovisko Žilina II., Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, n. o. Spolupracoval pri tom aj Institut mezioborových studií Brno.

PREDHOVOR
„Quot capitis tot sententiae“
(„Koľko hláv – toľko názorov“)

Monografia s názvom „Sociální patológie rodiny“ je koncipovaná z vedeckých príspevkov z rovnomennej medzinárodnej konferencie, ktorú vo februári 2011 v Žiline úspešne zorganizoval Ústav sociálnej práce Božieho Milosrdenstva, detašované pracovisko Žilina II., Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety Bratislava, n. o. Spolupracoval pri tom aj Institut mezioborových studií Brno.

Problematika rodiny patrí už dlhší čas medzi veľmi frekventované a zároveň často i kontroverzné témy tak vo výskume, na širokej akademickej pôde, ako aj v aktivitách orgánov verejnej správy (štátu, regionálnej a miestnej samosprávy), organizácií tretieho sektora, poradenskej praxe či mediálneho prostredia. Známou skutočnosťou je, že rodina predstavuje spod hociktorého zorného uhla vždy viacrozmerný fenomén.

Treba si pripomenúť už skôr vytvorenú kontinuitu riešenia témy rodiny na konferenciách, seminároch a iných podujatiach cirkví a náboženských spoločností. Pozoruhodné je, že práve v roku 2011 je už 30. výročie Biskupskej synody o rodine, kde bol vtedy generálnym sekretárom synody Jozef kardinál Tomko. Kardinál Tomko osobne predniesol prejav aj na medzinárodnej konferencii „Rodina v treťom tisícročí“ začiatkom februára 2011 v Bratislave.

Žiada sa oceniť, že organizátori predmetnej konferencie v Žiline sa nesnažili určiť, čo by sa o rodine konkrétne malo skúmať, lež poskytli účastníkom možnosť prezentovať naozaj rozmanité prístupy. Tým vlastne sťaby otvorili Pandorininu skrinku širokého spektra patologických javov a súvislostí, ktoré treba prinajmenšom identifikovať.

Autori jednotlivých príspevkov na konferencii v Žiline poukazovali jednak na výsledky aktuálnych výskumov z problémových oblasti života rodín, jednak reflektovali proces negatívnych zmien v postavení a perspektívach rodiny. Celkový prínos zostavenej a upravenej monografie na rozvoj odborného poznania je jednoznačný.

Záverom chcem vyjadriť poďakovanie a ocenenie jednak organizátorom vydania osobitnej monografie a jednak autorom tých odborných príspevkov, ktorých kvalita umožní širokému okruhu záujemcov prístup k novým poznatkom.

Jozef Brezák

OBSAH
1. DEFINÍCIE, POSTMODERNA, ANÓMIA, KARIÉRA, SLOBODA

Rodina - otázka defi nice a defi nice problému
JAROSLAV MAX KAŠPARŮ

Rodina – prvotné miesto humanizácie spoločnosti
JOZEF KUTARŇA

Komunikace jako zdroj patologie v rodině
MIROSLAV BARGEL JR., PAVEL MÜHLPACHR

Sociálna patológia alebo deviácia? Primeranosť užívania výrazu a konceptu sociálnej patológie v sociálnej práci
ANDREJ MÁTEL

Prejavy anómie v súčasnej slovenskej rodine
PETER ONDREJKOVIČ

Význam správneho videnia, nazerania a slobody v rodine
JÁN ŠUVADA, MÁRIA BIELOVÁ, DANIELA GIERTLIOVÁ

Kríza rodiny - Deti ako prekážka pri realizácii rodičov (?)
ANNA VEREŠOVÁ

2. SOCIÁLNA POLITIKA, MEDZINÁRODNÉ SÚVISLOSTI
Valorizácia sociálnej roly rodiny
MILAN FULA
Demografi cká kríza a jej možné riešenia
MILAN FULA, ANNA BARILLOVÁ
Rodina v európskom kontexte
VOJTECH TKÁČ

3. PRÁVO, MEDIÁCIA, PROBÁCIA, PSYCHOLÓGIA, MEDICÍNA, PREVENCIA
Vyvodzovanie administratívnoprávnej zodpovednosti ako následok agresie v domácom prostredí
JANA VALLOVÁ

Mediácia a rodina
ERNEST KOVÁČ

Rodinný systém a probácia (v procese restoratívnej justície)
VLADIMÍR CEHLÁR

Spoločenské podmienky a ich dosah na rodinu
TERÉZIA DUDÁŠOVÁ, JUDITA STEMPELOVÁ

Prenatálna a perinatálna psychológia a medicína: nový prístup k primárnej prevencii
PETER G. FEDOR-FREYBERGH

Moderná spoločnosť a kríza rodiny
FRANTIŠEK HANOBÍK

Šátkování jako prevence sociálně patologických jevů
KATEŘINA NEUBAUEROVÁ

Pevné objetí jako životní forma
KATEŘINA NEUBAUEROVÁ

Voľný čas ako prostriedok prevencie patologických prejavov v rodine
ZUZANA TAKÁČOVÁ

4. EKONOMIKA, NEZAMESTNANOSŤ
Sociálno – ekonomické problémy súčasnej rodiny
BARBORA DREXLEROVÁ

Nezamestnanosť ako sociálno-ekonomický problém rodiny
v súčasnej spoločnosti
SLAVOMÍR LACA

5. DON BOSCO - SALEZIÁNI

Preventívny systém vo výchove detí v súčasnej rodine
ANNA BARILLOVÁ
Využívanie prvkov výchovného systému dona Bosca pri výchove detí
LÝDIA LEŠKOVÁ, MARTA HORŇÁKOVÁ
Aktivity saleziánov a spolupracovníkov v Sabinove a inde na upevnenie rodín
FERDINAND KUBÍK
Preventivně výchovný systém Dona Bosca
MILOSLAV JŮZL

6. ASPEKTY SOCIÁLNEJ PRÁCE S RODINOU

Sociálny pracovník a rodina v prevencií sociálno – patologických javov
YVETA JUŠŠÍKOVÁ
Sociálna práca s rodinou v procese rozvodu
ANNA DANIŠKOVÁ
Rodina v rómskej komunite
JOZEF FACUNA

7 DETI
7.1 DETI NA ULICI

Deti na ulici ako cieľová skupina terénnych sociálnych pracovníkov
VLADIMÍRA ANTOLOVÁ, JOZEF RUSNÁK

Vybrané príčiny útekov detí na ulicu na Slovensku
MÁRIA HARDY

7.2 ÚSTAVNÁ OPATERA DETÍ

Príčiny umiestňovania detí do diagnostických centier
PAVEL BRYNDZÁK, JANA POLÁCHOVÁ

7.3 VPLYV MÉDIÍ NA VNÍMANIE RODINY OČAMI DETÍ

Posuzování krizových situací v rodině samotným dítětem pod vlivem mediálně
prezentovaných „vzorů“ rodiny
MARKÉTA ŠAUEROVÁ

7.4 DETI S POSTIHNUTÍM V RODINE

Sprevádzanie rodiny dieťaťa s postihnutím
MÁRIA ŠMIDOVÁ

7.5 ALKOHOL A ZÁVISLOSTI V RODINE

Závislosti a ich vplyv na rodinný systém
ĽUBA PAVELOVÁ

Deti alkoholikov si vyžadujú individuálny prístup
MICHAELA ŠAVRNOCHOVÁ

8 TÝRANIE SENIOROV V RODINE

Rodinné zázemie a násilie živote človeka so zreteľom
na týranie seniorov v rodinách
JANKA KUFFOVÁ

SHRNUTÍ

Předmětem odborné monografie s názvem „Sociální patologie rodiny“ jsou sociálně patologické rysy moderní rodiny, které se ve společnosti vyskytují. Tedy jakási mapa zevrubně popisující prostor, v němž je sociální pracovník konfrontován s konkrétními patologickými jevy, a v němž prakticky působí. Zatímco v případě sociálně patologického chování řekneme, že chování je patologické už ve chvíli, kdy se ho dopustí jedinec, patologiemi rodiny jsou často jevy nebo trendy, které sestávají z množství obecně přijímaných konkrétních projevů a způsobů chování, někdy dokonce oceňovaných, a jejich patologický charakter je patrný až když se toto chování stalo obecně rozšířeným.

Všichni, kdo se rodinou profesionálně i neprofesionálně zabývají (terapeuti, poradci, sociální a speciální pedagogové, sociální pracovníci i dobrovolníci), navazují s rodinou vztah. Ze strany těchto podpůrných profesionálů je vztah k rodině určen především institucionálním rámcem. Na některé instituce se rodiny obracejí samy, málokdy ovšem celé rodiny. Relativně nejsnazší kontakt s rodinou je v těch institucích, v nichž se poskytuje pomoc zjevně nemocnému nebo jinak ohroženému.

V modu poradenském, direktivním vystupuje vůči rodině jen ten, kdo ví. Svou instrukcí přebere odpovědnost za řešení rodinných těžkostí na sebe. V modu terapeutickém se podpůrce soustřeďuje zejména na rodinné interakční vzorce. V modu podpůrném si odborník neklade strategické cíle. Snaží se kompenzovat rodinný handicap přímou pomocí (obstaráváním informací, obstaráváním finanční pomoci apod.).

Typologie podpůrných postojů je abstrakcí. Konkrétní terapeut, poradce, sociální pracovník, sociální či speciální pedagog, resp. dobrovolník, má postoj smíšený, v němž obvykle jeden modus převládá. Vývoj rodinného problému a vývoj rodiny sebou nese také vývoj postoje toho, kdo s rodinou pracuje.

Rodina se může v průběhu kontaktu s podpůrnou institucí nebo po něm rozpadnout. Intervence totiž někdy urychlí proces, který by bez ní asi proběhl pomaleji nebo by neproběhl vůbec. Není úkolem sociální práce s rodinou udržovat rodinu pohromadě za každou cenu. Zvláště u rodin s výskytem člena rodiny se závislostním problémem je rozpad rodiny častým průvodním jevem.

Výraz funkční rodina se upřednostňuje před pojmem normální rodina, harmonická rodina, zdravá rodina a neklinická rodina. Všemi těmito tituly se teoretici snaží pojmenovat ten typ rodin, který tvoří nepostradatelný pól uvažování jak pro výzkumníky, tak pro praktiky zabývající se rodinami. Spolehlivých výzkumů funkčních rodin je zatím velmi málo. Zvláště takových, které jsou založeny na metodách přímého pozorování a pokrývají delší časový úsek. V době, kdy neexistuje závazný model rodiny, lze těžko konstruovat závaznou normu. Je nutno soustředit se na hlavní funkce rodiny, jimiž jsou výchova dětí (na místě prvním), pak uspokojování potřeb dospělých členů rodiny.

Ve vnitřních vztazích patologických rodin nacházejí sociální pracovníci atmosféru nedůvěry, očekávání nepříjemností. Na chování, které je hodnoceno jako nepřátelské, se v těchto rodinách reaguje razantní nepřátelskou odvetou nebo bezpodmínečnou (často však předstíranou) kapitulací. Potřeby a přání členů rodiny jsou zhusta přijímány jako nepřijatelné, neoprávněné a jsou odmítány. V takovém ovzduší se nikomu netoleruje váhavost nebo nerozhodnost, obě strany vyžadují loajalitu. Vytváření koalic se považuje za zvlášť zhoubné, když překračuje generační hranici (rodič se např. spojí s dítětem proti druhému rodiči). Přes všechno vyžadované přizpůsobování, přes opakované prosby a výhrůžky zůstávají v patologických rodinách role nejasné, neurčité je i rozdělení odpovědnosti mezi členy rodiny. Odpovědnosti se pokud možno každý vyhýbá nebo ji chce někdo strhnout na sebe, přitom ji však neunese. Přes proklamovanou blízkost a vzájemnost se v těchto rodinách nacházejí známky distancovanosti, neangažovanosti.

Ve funkčních rodinách se naproti tomu očekává dobré za dobré. Členové na sebe berou ohledy a respektují se. Tyto rodiny jsou charakteristické pevnou koalicí mezi rodiči, kterou žádný vnější vliv nedokáže trvale ohrozit. V rodině je jasná hierarchie odpovědnosti. Jedinečnost jednotlivců je hodnocena pozitivně. V rodině existuje rovnováha mezi intimitou a potřebou sdílení. Ve funkčních rodinách mluví každý sám za sebe. Promluvy jsou jasné, přímé, adresované. Komunikace je živá, aktivní. Je v ní hodně dialogů, které plynule přecházejí od jedné dvojice k druhé. Rodina je otevřená pro nové myšlenky a nová řešení problémů. V komunikaci je hodně humoru. Sociální i jiná realita je rodinou interpretována nezkresleně, je zpracovávána pod vlivem rodinných tradic, které rodinu hodnotově orientují.

V dysfunkčních rodinách, které se dostávají do odborné péče díky svým problémům, bývá pozorováno nápadně mnoho negativních emočních projevů, od ironizování až k otevřenému a přímému napadání. Problém se pak stává interdisciplinární a dlouhodobý.

Přejme si navzájem, aby odborná vědecká monografie napomohla řešení všech v publikaci prezentovaných problémů a nejen sociálním pracovníkům se stala významnou pomůckou.

Pavel Mühlpachr

______________________________

Editoři: PhDr. Mária Hardy, PhD.
Prof. PhDr. Pavel Műhlpachr, PhD.
PhDr. Terézia Dudášová, PhD.

Recenzenti:
prof. MUDr. Miloš Velemínsky, CSc.
Jihočeská Univerzita v Českých Budejovicích, Zdravotně sociální fakulta Doc.
Ing. Jozef Brezák,
PhD. Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave
PhDr. Helena Grófová, PhD.
Univerzita Komenského v Bratislave, Katedra sociálnej práce

Vydavatel: Institut mezioborových studií Bno
Miesto vydania: Brno
Vydanie: prvé
Rok vydania: 2011
Počet strán: 340
Náklad: 400 kusov
Tlač: Krupa print BIZ s.r.o.
ISBN 978-80-87182-17-8
EAN 9788087182178