Identification of employees in healthcare facilities
Abstrakt: Lůžková zdravotnická zařízení, která získala certifikát kvality péče a bezpečí u Spojené akreditační komise, o. p. s. v České republice, mají zaveden standard, z kterého vyplývá, že všechny osoby, které se podílejí na činnosti lůžkového zdravotnického zařízení, musí být označeny identifikací, která je srozumitelná pro pacienty. Tento požadavek se týká též pracovníků dodavatelských firem, zajišťujících například úklid daného zařízení. (Marx, Vlček, 2008).

Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Toto vychází z článku 2 Kodexu práv pacienta. Kodex však neuvádí, jakou formou má být pacient seznámen se jménem lékaře, sestry a ani nedefinuje, kteří další pracovníci jsou kodexem míněni. Obecným zvykem je považovat osoby v bílém plášti automaticky za lékaře, nebo zaměstnance lůžkového zdravotnického zařízení. Vzniká tím možnost nekontrolovatelného přístupu k citlivým informacím o pacientech, cennostem i lékům.
Cíl: Cílem naší práce bylo zjistit počet pracovníků v lůžkovém zdravotnickém zařízení, kteří nepoužívají identifikační kartu.
Metody: Ke zpracování naší práce bylo použito kvantitativního šetření, metodou sběru dat. Sběr dat byl realizován v letech 2008 až 2011.
Výsledky: Na základě zpracování výsledků jsme zjistili, že v daném lůžkovém zdravotnickém zařízení je zaveden funkční systém identifikace zaměstnanců.
Závěr: Můžeme konstatovat, že lůžkové zdravotnické zařízení má vypracovaný systematický postup k identifikaci zaměstnanců.
Klíčová slova: identifikace, karta, pacient, zaměstnanec

Abstract: Health care facilities that received a certificate of quality of care and safety in the United Accreditation Commission, Public Service are introduced and used the standard practice of showing that all persons involved in the activities of medical devices must be marked with identification that is understandable to patients. This requirement also applies to employees of supplier companies, such as providing clean hospitals. (Marx, Vlček, 2008).
The patient has the right to have the right to know the name of the physician and other medical workers who treated him. This is based on Article 2 of the Code of patients' rights. The Code does not, however, how the patient should be familiar with the name of doctors, nurses This creates the possibility of uncontrolled access to sensitive patient information,
medications and valuables.
Objective: The aim of our study was to determine the number of workers who do not use an identification card.
Methods: The process of our work was used in quantitative surveys, data collection method. Data collection was conducted from 2008 to 2011.
Results: Based on the processing of results, we found that in the medical device is the system of identification of employees.
Conclusion: We can say that the medical facility has developed a systematic procedure to identify employees.
Keywords: identification card, patient, employee

Úvod

Akreditace zdravotnických zařízení u Spojené akreditační komise, obecně prospěšná společnost (SAK, o. p. s) znamená, že tato zařízení splnila požadavky 74 standardů týkající se kvality péče a bezpečí o pacienta. Jednotlivé standardy se také snaží soustavně zlepšovat a systematicky snižovat množství rizik pro pacienty i zaměstnance. (Cetlová, Stančiak, 2010, s. 66).

Standard SAK o.p.s. č. 46 říká: ,,Vedení nemocničního zařízení dodržuje obecně závazné předpisy - národní a oborovou legislativu. Zajišťuje bezpečné prostředí pro pacienty, personál a návštěvy, provádí opatření v rámci prevence nehod a poranění, minimalizuje a kontroluje možná nebezpečí a rizika. Všechny osoby, které se podílejí na činnosti nemocnice, musí být označeny identifikací, která je srozumitelná pro pacienty (obvykle jmenovka). Tento požadavek se týká též pracovníků dodavatelských firem, zajišťujících např. úklid nemocnice. (Marx, Vlček, 2008).

K plošnému používání identifikace zaměstnanců přistupují nemocniční zařízení z důvodů naplňování jednotlivých akreditačních standardů vztahujících se k poskytování bezpečné a kvalitní péče ve vztahu předcházení možných rizik pochybení (Cetlová, Nováková, 2011, s. 105).

Ve zdravotnických zařízeních je tato situace řešena vnitřním předpisem, který je v rámci řízené dokumentace evidován například pod příkazem ředitele, směrnicí, nařízením apod.

Postup

Osobní identifikační karty jsou ve zdravotnických zařízeních často zavedeny jako povinný univerzální prostředek pro vizuální identifikaci zaměstnanců zdravotnických zařízení a některých jiných osob zdržujících se v tomto objektu například návštěv - hostů, pracovníků jiných organizací zajišťujících dodavatelsky v objektech lůžkového zdravotnického zařízení různé činnosti apod. Identifikační karty jsou majetkem daného zdravotnického zřízení a jsou vydávány personálním oddělením fyzickým osobám, jež jsou v pracovně právním nebo obdobném vztahu. Zároveň při ukončení pracovního poměru je zaměstnanec povinen ji opět vrátit nepoškozenou (tím není míněno běžné opotřebení). Grafická úprava karty obsahuje na lícové straně fotografii zaměstnance a logo zdravotnického zařízení, jméno, příjmení a titul zaměstnance, jeho pracovní funkci a osobní číslo, rubová strana je bez identifikačních znaků. Pro zaměstnance zdravotnického zařízení jsou tyto karty jediným osobním identifikačním průkazem. Návštěvám - hostům se vydávají identifikační karty v graficky odlišném provedení, kdy karta obsahuje text HOST, logo lůžkového zdravotnického zařízení a číselné označení. Návštěvám - hostům jsou karty při příchodu vydávány a při odchodu odebírány sekretariátem ředitele zdravotnického zařízení. Zaměstnanci jiných zdravotnických zařízení a studenti škol pobývající ve zdravotnickém zařízení po určitou dobu například po dobu stáže, odborné praxe apod. používají pro vlastní vizuální identifikaci identifikační katry příslušné mateřské instituce.

Zaměstnanec (držitel) je povinen chránit identifikační katru před ztrátou, poškozením, odcizením, fyzickým znehodnocením a zneužitím jinou osobou. Není přípustné provádět jakékoliv změny na kartě. V době, kdy se držitel identifikační karty zdržuje v objektu zdravotnického zařízení, má za povinnost nosit ji viditelně umístěnou na oděvu s tím, že porušení této povinnosti bude posuzováno ve smyslu ustanovení §38, odst. 1, pís. b zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ve znění pozdějších předpisů - dále Zákoník) jako nedodržení povinností, které mu vyplývají z pracovního poměru. Zaměstnavatel za nedodržení povinností vyplývajících z pracovního poměru (s odkazem na pracovně právní předpisy, např. Zákoník, § 52, pís. g a jiné předpisy) může uplatnit vůči držiteli karty (zaměstnanci) příslušné sankce. Ztrátu, odcizení nebo znehodnocení visačky a osobní změny oznámí její držitel neprodleně personálnímu oddělení zdravotnického zařízení, které provede nápravné opatření a následně vyhotoví novou kartu.

Výjimku z povinnosti nosit jmenovku představují situace, kdy by karta mohla zaměstnance omezovat v práci, což je například na operačním sále. Tuto výjimku může udělit pověřený pracovník nebo vedoucí pracoviště.

Metoda a výsledky

Indikátor standardu č. 46 stanovuje, že pracovníci zdravotnického zřízení a ostatní osoby podílející se na činnosti zdravotnického zařízení jsou identifikováni způsobem srozumitelným pro pacienty. V souvislosti s nově vydaným vnitřním předpisem v lednu 2008, nazvaným „Používání identifikačních karet pro zaměstnance a cizí osoby“ bylo nutné provést nejen seznámení s tímto nařízením, důslednou edukaci zaměstnanců o používání identifikačních karet, ale i monitoring v dodržování tohoto předpisu. Identifikace zaměstnanců je sledována při vnitřních auditech a případné neshody řešeny na úrovni managementu nemocnice. Pro sběr dat jsme zvolili stravovací prostor jídelny lůžkového zdravotnického zařízení, kde data sbíral zaměstnanec při výdeji stravy a následně data analyzoval. Data zaměstnanec sbíral do formuláře tzv. čárkové karty. O výsledcích šetření byl personál informován na poradách primářů, vrchních a staničních sester.

Tabulka 1 Audit - označení zaměstnance identifikační kartou

S vydáním a následnou implementací vnitřního předpisu v roce 2008 byly příslušné audity - Označení zaměstnance identifikační kartou prováděny s větší časovou frekvencí. Hlavním důvodem vysokého počtu zaměstnanců bez identifikační katry bylo počáteční nerespektování vydaného předpisu. Což bylo patrné v období leden a únor daného roku, kdy téměř 24 % zaměstnanců nemělo identifikační kartu. Tyto negativní výsledky byly prezentovány na poradách primářů, vrchních a staničních sester. V následujícím období příslušného roku bylo již pozorováno výrazné zlepšení v oblasti používání identifikační katry. Jistě k tomuto stavu přispěla opětovná edukace personálu o dodržování daných pravidel.
Z důvodu nastavených kritérií hodnocení kvality a bezpečnosti byl v procesu interního auditu zaveden pravidelný roční monitoring používání identifikačních karet zaměstnanci. V současné době se používání identifikačních karet stalo běžnou součástí a pouze ve výjimečných případech si zaměstnanci opomenou katru vzít.

Graf 1 Audit - označení zaměstnance identifikační kartou

Závěr

Lůžková zdravotnická zařízení vystavují sebe i své pacienty riziku nízké úrovně kvality a bezpečí péče, pokud se nepoučí ze svých dobrých a špatných zkušeností a nepodniknou kroky ke kontinuálnímu zlepšování. Zajištění kvalitní péče a bezpečného prostředí pro pacienty se postupně stává prioritou všech zdravotnických zařízení.(Cetlová, Kafková, 2011, s. 22). Můžeme konstatovat, že zdravotnické zařízení má vypracovaný systematický postup k identifikaci zaměstnanců.

Autori: Vlasta Dvořáková, Mgr.; Mária Kopáčiková, Doc. , PhDr. , PhD.
Seznam bibliografických odkazů

[1] CETLOVÁ, L., NOVÁKOVÁ, L. 2011. Identifikace pacientů ve zdravotnických zařízeních. In Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie Ružomberské zdravotnícke dni – VI. Ročník. Ružomberok: Verbum, 2011. s. 105 – 114. ISBN 978-80-8084-801-9.
[2] CETLOVÁ, L., KAFKOVÁ, M. 2011. Od akreditace k reakreditaci. In: Zborník z vedeckého seminára pri príležitosti M s. 22 – 37 Medzinárodného dňa sestier 2011 Odstraňovanie nedostatkov - zlepšovanie prístupu spravodlivej zdravotnej starostlivosti. Nitra, 2011. ISBN 978-80-8094-888-7.
[3] CETLOVÁ, L., STANČIAK, J. 2010: Vedení ošetřovatelské dokumentace. In zborník abstraktov z konferencie I. Celoslovenská konferencia s medzinárodnou účasťou ,,Belianske dni ošetrovateľstva“. 2010, s. 66 – 71. ISBN 978-80-970482-5-9.
[4] MARX, D., VLČEK, F. 2008. Národní akreditační standardy pro nemocnice. Praha: TIGIS, 2008, 91 s. ISBN 978-80-903750-6-2.