Před několika týdny vyšla nová knížka, kterou dali dohromady Jan Hnízdil a redaktorka Klára Mandausová spolu s několika Honzovými přáteli i nepřáteli s titulem Příběhy obyčejného uzdravení (vydaly ji Lidové noviny, Praha). Měl jsem to potěšení přispět do ní krátkou statí o tom, jak vidím psychosomatiku, mám k ní tedy trochu vřelejší vztah a byl jsem u jejího velmi příjemného uvedení do světa..

Pokud znáte Hnízdilovy práce periodicky se objevující v tisku, na blogu (http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php), nebo v jeho minulých knižních publikacích, ocitnete se na známém terénu kvalitní kasuistiky s dobrým i nedobrým koncem, úvah o (ne)zdraví současné společnosti, tentokrát navíc reakce na udělení bludného balvanu a nakonec poznámek jeho přátel i nepřátel.

Následující odbočka není projevem sklerózy, ale analogií, která mi umožňuje předvést, jak vnímám Honzu v jeho teorii i praxi: v dobrém jako levičáckého radikála, kterého každé hnutí potřebuje, ačkoliv už je daleko za hranou paradigmatu, které samo o sobě je pro rozum epochy obtížně skousnutelné. V Moorově scifi, Lamb: The Gospel According to Biff, Christ's Childhood Pal, popisuje autor běsné aktivity Jana Křtitele, kterému se podařilo během křtění několik osob v Jordánu utopit. Přesto mu nelze upřít, že „připravoval stezky“.

Chápu, že společenství hlásící se k biopsychosociální koncepci nemůže Hnízdila přijmout mezi sebe, když ten hlásá psychogenezi jako hlavní, ne-li jedinou etiopatogenetickou cestu do chorobného stavu. Má zatím štěstí, že za ním chodí právě takovíto lidé? Nebo ty druhé, kteří tomu neodpovídají, prostě nezveřejňuje? Nicméně z čistě teoretického hlediska (krom toho, že Franz Alexander po této stezce také nějakou dobu kráčel) je tu naléhavě položena otázka týkající se autosanačních mechanismů lidského organismu. Vždyť v historii byly zásahy medicíny někdy téméř smrtící a lidstvo přežilo. Zatím nikde v pregraduálním ani v postgraduálním vzdělávání o této nesporně existující naší schopnosti není komplexnější informace. Nestálo by medicíně za to zavést předmět „spontánní uzdravování“? Někam mezi fziologii a patofyziologii.

Druhou zkratkou, která se jeví překonaná, ačkoliv před půl stoletím ji zastávali terapeuti, kteří rozhodně nebyli (mo)mentálně zaostalí, například Eric Berne, je představa, že stačí jeden úder kladívkem na ten správný šroubek a vše se rázem rozjasní. Čas této optimistické představě bohužel zapravdu nedal. Aha-moment, a to i v podobě živé halucinace klíčového zážitku po LSD. většinou sám nestačil udržet nastartovanou změnu, protože jak setrvačnost vlastního programu, tak tlak z okolí, vrací naše jednání automaticky do starých kolejí. V tomto směru se jeví podpora poskytnutá v období alespoň několika týdnů jako velmi užitečná. Nicméně informace o správném směru životní cesty je skutečně zásadní. Zejména, je-li o její kvalitě přesvědčen ten, kdo ji podává.

K tomu nepochybně přispívá pověst, haló efekt a komunikační dar, který Hnízdil má. Možná, že i to zjednodušení – máte to z toho, že se honíte jak blbec – má terapeutickou hodnotu. Placebo i nocebo efekt stoupá s proslaveností značky a cenou produktu, o tom nás přesvědčil jak experiment se silně analgeticky působícím (v experimentu však neexistujícím) fentanylem¹, tak s cenově rozdílným nocebem zvyšujícím algický prožitek² o to víc, oč bylo dražší. Jak píše ve svém příspěvku profesor Komárek: Svět není problematický sám sebou, svět je problematický způsobem, jakým ho vykládáme. Jednoduchost pak může mít někdy podobu zázraku.

Myslím, že bychom fenomén Hnízdil neměli ignorovat jen proto, že se opravdu nevejde do našeho paradigmatu a proto, že působí na první pohled příliš redukcionisticky a na druhý až drobet dryáčnicky. Už proto, že vede ke zlepšení zdravotního stavu některých trpících. Nelze souhlasit s tím, co v nepochopení jemné Honzovy ironie vzal vážně jeden z jeho kritiků, a to že (Hnízdil) pro pacienty nic nedělá a jen za to bere peníze. Stálo by jistě za to, podívat se co dělá a jak to funguje. A když už jsme u oprav, pochybuji (také s pousmáním), že Jiří Šavlík byl první český psychosomatik. Ledaže by skromně zatajil, že den předtím stvořil nebe a zemi.

Autor: MUDr. Radkin Honzák, CSc.

Příběhy obyčejného uzdravení - Klára Mandausová, Jan Hnízdil