Mikrofinancování v Indonésii – modelové země v boji proti chudobě

aug 20 2018

Indonésie je často uváděna jako modelová země v boji proti chudobě. Jedním z důvodů je rozsáhlá síť mikrofinančních institucí, které jsou schopné poskytovat chudým lidem mikropůjčky, díky kterým mohou více investovat do svého podnikání a tím ho efektivně nastartovat. Bank Rakyat Indonesia (BRI) a její unikátní systém Unit Desa se stal první komerčně fungující mikrofinanční institucí na světě.

Od roku 1984 je Bank Rakyat Indonesia (BRI) zcela finančně nezávislá, funguje udržitelně a zároveň se jí daří cílit i na nejchudší obyvatele Indonésie. Stala se prvním komerčním mikrobankovním systémem na světě a dodnes zůstává největší komerční institucí tohoto typu. Díky své dlouhodobé profitabilitě je BRI pevnou součástí indonéského finančního systému.

Cesta k úspěchu Bank Rakyat Indonesia

Za úspěchem BRI stojí zejména finanční a ekonomická deregulace, dlouhodobý udržitelný ekonomický růst a změna v nastavení vládních politik. Tyto tři faktory vedly kromě rozvoje mikrofinancí k výraznému snížení chudoby mezi roky 1970 a 1993. V tomto období se podařilo snížit extrémní chudobu z 60 % na „pouhých“ 14 %. Případ Indonésie ukazuje, že pouze finančně životaschopné instituce mohou poskytovat služby i nejchudšímu obyvatelstvu. Indonésie je proto v mnoha ohledech považována mezinárodními institucemi (např. Světová banka) za modelovou zemi v boji proti chudobě.

V roce 1970 byl odstartován program na intenzifikaci pěstování rýže. Farmářům byly poskytovány půjčky na pěstování rýže, které byly dotovány vládou. Intenzifikace v zemědělství bylo dosaženo, avšak úvěrová část programu naprosto ztroskotala. Kombinace nevhodných vládních nastavení (cenové stropy, regulace úroků) a pozice BRI jako pouhého výběrčího peněz od dlužníků vedla k závislosti BRI na vládě a situaci, kdy BRI musela být několik let dotována financemi z vládního rozpočtu.

Změny začaly v souvislosti s růstem cen ropy v letech 1973 a 1979. Vláda intenzivně investovala do rozvoje země, jedním z nástrojů bylo znovu poskytování půjček. Následní snížení cen ropy v roce 1982 vedlo k ekonomické i finanční liberalizaci. V souvislosti s liberalizací země se zejména na venkově zvýšila poptávka po finančních službách. Nový systém BRI dostal název Unit Desa a reagoval na změny v poptávce, které souvisely s deregulací politik.

Mikrospoření SIMPEDES a mikropůjčky KUPEDES

Cílem nového systému Unit Desa bylo dosáhnout na co nejvyšší počet klientů, nabídnout jim vhodné služby a zároveň vytvořit samostatně fungující bankovní jednotky, které budou profitovat. Ve spolupráci s Harvard Institute a USAID byly odhadnuty transakční náklady a následně vytvořeny první dva mikrofinanční produkty. Produkt SIMPEDES nabízí mikrospoření a produkt KUPEDES je zaměřen na mikropůjčky. Pro oba produkty je charakteristická krátká délka trvání, nízké splátky, možnost získání dalších půjček pro stálé klienty a přijatelné úroky.

Svou pevnou pozici na trhu BRI potvrdila během asijské finanční krize, která zasáhla Indonésii v letech 1997 a 1998. Hospodářská recese s poměrně vysokou inflací a nezaměstnaností vyvolávaly obavy. Avšak BRI Unit Desa měla opačný vývoj než národní ekonomika. Zájem o mikrofinanční služby se zvýšil (zejména poptávka po spořicích účtech). Vývoj poptávky po mikrofinančních službách během indonéské finanční krize potvrzuje fakt, že chudí lidé mají zájem o finanční služby a chtějí se zajistit zejména v dobách krize. Chudí lidé zvyšují svou finanční bezpečnost tím, že začnou šetřit více, je to pro mě forma ochrany před možným prohloubením krize.

Neusnout na vavřínech aneb výzvy pro indonéské mikrofinančnictví

Navzdory úspěšnému rozvoji a růstu mikrofinančnictví v Indonésii existuje ještě stále mnoho prostoru pro další expanzi systému Unit Desa. Počet klientů by se vzhledem k celkové populaci Indonésie mohl ještě dvakrát až třikrát zvýšit, pokud by bylo dosaženo dostatečného potenciálu. Více jak polovina obyvatel indonéského venkova nemá přístup k finančním službám, což je přímo spojeno s chudobou a nezaměstnaností. BRI tvoří v Indonésii téměř monopol v oblasti mikrofinancí, což není příliš příznivé pro konkurenci a potřebnou expanzi.

V Indonésii existuje množství mikrofinančních institucí, ale valná většina z nich nefunguje komerčně, jejich produkty jsou špatně nadesignované, chybí jim transparentnost a nejsou schopné poskytovat služby nejchudším. Tyto instituce jsou často závislé na různých dotacích a kopírují principy zahraničních institucí. Pro konkurenční trh mikrofinancí v Indonésii je potřebný rozvoj komerčních institucí typu BRI. Tyto instituce jsou jako jediné schopné dosáhnout na nejchudší část populace.
Vláda se nicméně snaží reagovat na nedostatky v mikrofinančnictví. Příkladem může být zavedení programu Laku Pandai nebo Financial Digital Service (LKD). Oba tyto programy byly odstartovány v roce 2015.

Inkluzivní finanční program ve venkovských oblastech

Laku Pandai je inkluzivní finanční program, který je zaměřený na poskytování služeb (mikropůjčky, mikrospoření a pojištění) ve venkovských oblastech. Služby poskytují tzv. agenti, takže není nutné docházet do kanceláří bank. Tím se zvyšuje přístupnost bankovních služeb v odloučených lokalitách. LKD umožňuje vyřizovat různé finanční služby a transakce prostřednictvím mobilních telefonů. Hlavní rozdíl je, že LKD nemusí být přímo spojen s bankovním účtem, ale transakce lze vyřizovat pomocí kuponů Pulsa, které jsou volné prodejné, a po aktivaci v telefonu s nimi lze operovat podle potřeb klienta.

Tyto dva výše zmíněné programy jsou zatím využívány spíše jako doplňkové ke klasickým bankovním službám. Programy se potýkají zejména s nedostatky v infrastruktuře a s nedostatkem dostupných technologií. Zejména pro digitální služby je nezbytné zvýšit pokrytí elektřinou.

Text a foto: Adéla Hemelíková
Autorka je studentka Katedry rozvojových a environmentálních studií PřF UP v Olomouci