Abstrakt: Problematika stáří a stárnutí je v současné době velmi diskutovaným tématem. Zjevnou příčinou na zviditelnění této otázky se podílí nejspíše fakt, že lidský věk se prodlužuje a populace v našem světě nezadržitelně stárne. Pro ošetřovatelskou péči je jednou z nejdůležitějších priorit psychika nemocných. Zhoršení psychického stavu seniora může negativně ovlivnit průběh celého onemocnění. V souvislosti s tímto poznáním je důležité hledat stále nové metody a aktivity, které by pacientům v léčebnách pro dlouhodobě nemocné usnadnily žití. Velmi často jedinou nejbližší bytostí pro tuto specifickou skupinu nemocných seniorů je domácí zvířecí společník.
Cíl: Zmapovat vliv canisterapie na zlepšení sebepéče nemocných seniorů v léčebně pro dlouhodobě nemocné a zmapovat vliv canisterapie na zlepšení průběhu hospitalizace seniorů v léčebně pro dlouhodobě nemocné
Metody: Ke zpracování naší práce bylo použito kvantitativního šetření, metodou sběru dat. Dotazníky byly určeny seniorům v léčebně pro dlouhodobě nemocné (LDN). Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků do dvou zdravotnických zařízení.
Výsledky: Dotazníky vyplnilo 45 seniorů v LDN A a 41 seniorů v LDN B. Nepotvrdilo se nám, že by canisterapie pomáhala seniorům ke zlepšení jejich sebepéče. Senioři největší zásluhy přikládají sestrám, lékařům, rehabilitačním sestrám a rodině. Z výsledků šetření jsme ale zjistili, že canisterapie vede ke zlepšení průběhu hospitalizace.
Závěr: Sestry se musí v oblasti geriatrie neustále vzdělávat, a to i v oblasti využívání stále nových trendů a metodik, které jsou nápomocny v ošetřovatelské péči o nemocné seniory. Jedním z nových trendů, se kterým se stále více setkáváme na různých odděleních nemocnic, je i canisterapie. Tato aktivita by se mohla stát velkým pomocníkem jak pro sestry, tak i pro samotné pacienty.
Klíčová slova: Canisterapie. Léčebna dlouhodobě nemocných. Ošetřovatelská péče. Senior.

Abstract: The issue of age and aging is currently very hot topic. The apparent cause of the visibility of this issue is probably involved in the fact that the human age and extending our world population inexorably ages. For nursing care is one of the most important priorities of the psyche patients. Deterioration of mental status may adversely affect the senior course of the disease. In connection with this knowledge is still important to look for new methods and activities that patients in long-term care easier living. Very often the only beings closest to this specific group of patients is a senior companion animal home.
Objective: To map the influence of canine patients to improve self-care seniors in hospital for long-term ill effects and to map the canine to improve during the hospitalization of seniors in
the hospital for chronically ill
Methods: The process of our work was used in quantitative surveys, data collection method. Questionnaires were designed for seniors in long-term care hospital (LDN). In total 120 questionnaires were distributed to two medical facilities.
Results: Questionnaires completed by 45 seniors in the LDN A and LDN B 41 seniors in the second We confirmed that canine help seniors to improve their self-care. Seniors most deserving attach sisters, doctors, nurses and family rehabilitation. The investigation however, we found that canine leads to improvement during the hospitalization.
Conclusion: Nurses in geriatrics must continually educate, and even the use of ever new trends and methodologies that assist in the nursing care of the sick elderly. One of the new trends, which are increasingly widespread in various hospital departments, is a canine. This activity could be a great help both for nurses and for patients themselves.
Keywords: Canistherapy, institutions for chronic patients, Nursing Care, Senior

ÚVOD

Problematika stáří a stárnutí je v současné době velmi diskutovaným tématem. Zjevnou příčinou na zviditelnění této otázky se podílí nejspíše fakt, že lidský věk se prodlužuje a populace v našem světě nezadržitelně stárne. Pro ošetřovatelskou péči je jednou z nejdůležitějších priorit psychika nemocných. Zhoršení psychického stavu seniora může negativně ovlivnit průběh celého onemocnění. V souvislosti s tímto poznáním je důležité hledat stále nové metody a aktivity, které by pacientům v léčebnách pro dlouhodobě nemocné usnadnily žití. Velmi často jedinou nejbližší bytostí pro tuto specifickou skupinu nemocných seniorů je domácí zvířecí společník.

Příčinou zviditelnění této problematiky je nejspíš fakt, že lidský věk se prodlužuje a populace v našem světě nezadržitelně stárne. Snahou je zajistit seniorům důstojné a aktivní stáří, a to i v době, kdy jsou hospitalizováni v nemocnici a po té často v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Odtržení od rodiny má mnohdy za následek izolaci, která komplikuje terapeutické zásahy. Nemocný se může uzavřít do sebe, nekomunikovat, může odmítat stravu. (Cetlová, Kopáčiková, Stanšiak, 2010, s.37). O léčebnách dlouhodobě nemocných toho bylo již sděleno mnoho a ne vždy se jednalo o pozitivní reakce. Práce na těchto odděleních je velmi náročná. Sestra velkou část své pracovní doby je v bezprostředním kontaktu s pacienty, což klade na její psychické i fyzické síly mimořádné nároky. K posouzení a zvládnutí situace je nutno vcítit se do momentálního duševního rozpoložení klienta. (Cetlová, Kopáčiková, Stančiak, 2010, s.151). Vede k tomu velký počet pacientů na oddělení a jejich diagnózy, kvůli kterým jsou hospitalizováni. A v neposlední řadě jejich životní osudy, které jsou častou příčinou jejich hospitalizace. Je důležité hledat stále nové metody a aktivity, které by pacientům v léčebnách pro dlouhodobě nemocné usnadnily žití. Velmi často jedinou nejbližší bytostí pro tyto nemocné je domácí zvířecí společník.

Canisterapie je složena ze slova canis (latinsky pes) a terapie (řecky léčba), je považována za součást rehabilitace a způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, kdy zdraví je chápáno dle definice WHO (Světové zdravotnické organizace) jako stav psychické, fyzické a sociální pohody. Hrozenská a kol. (2008) v této souvislosti konstatují: canisterapie je založena na žádoucí pozitivní interakci mezi psem a seniorem, která výrazně působí na kvalitu života seniorů.

Zvířata chovaná doma mohou mít pro starého člověka na sklonku života velký význam, který je podpořen ze vzájemného dlouhodobého vztahu soužití. Tato zvířata dokáží u starého nebo osamělého člověka snížit pocity osamělosti, sociální izolace, ale i jisté nepotřebnosti pro okolí. Tento postoj vychází ze situace, kdy zvířata jsou na jedinci závislá a musíme se o ně starat, starý člověk za ně přebírá zodpovědnost, získává důležitou náplň života a to vše může vést ke zvyšování sebevědomí. Jedním z nejčastějších zvířecích společníků seniora je pes.
Pes má pro seniora podstatný význam i v posilování fyzické aktivity, ať už je to při činnostech spojených s krmením, venčením, hygieně nebo při hře. Protože vyžaduje i určitý denní rytmus, může mít i efekt při snižování stařecké nesoustředěnosti a zmatenosti. Dále se výrazně podílejí i na usnadnění komunikace.

V zařízeních následné péče nebo léčebnách dlouhodobě nemocných se často nachází nemocní ve stabilizovaném stavu, se stanovenou diagnózou. Jsou zde hospitalizováni i pacienty, kteří jsou polymorbidní, vyžadují delší léčebný a rehabilitační program, pacienti v terminálním stadiu nebo pacienti, kteří překračují kapacitu reálně nárokované domácí péče. Náplní práce je zde komplexní posouzení pacienta, stanovení léčebného, rehabilitačního a ergoterapeutického plánu.(Komačeková, 2010).

Práce sestry se zaměřuje na uspokojení především základních potřeb, předcházení imobilizačního syndromu, nácvik denních činností, aktivizace a komplexní ošetřovatelská péče. Tato péče zahrnuje péči o inkontinentní a imobilní pacienty, ošetřovaní chronických ran, dekubitů, podávání léků, podávání infuzní terapie, sledování životních funkcí, odběry biologického materiálu, ošetřování stomií, drénů či kanyl. (Jarošová, 2006)

Od poruchy hybnosti se odvíjí další ošetřovatelské problémy, jako je porucha sebepéče a soběstačnosti, porucha příjmu potravy a tekutin. Zlepšení dietní a nutriční péče o stárnoucí jedince a zejména nemocné, podstatně snižuje riziko vzniku a rozvoj četných chronických onemocnění, například degenerativních onemocnění kardiovaskulárního, nervového, svalového a kosterního systému. (Cetlová, 2011, s.3).

Přes hrozící riziko pádu a nebezpečí úrazu, kdy sestra zajišťuje tzv. bezpečné lůžko - má nastavitelnou výšku s postranními zábranami, které jsou dělené nebo průběžné. (Cetlová, 2010, s. 50). Vedle těchto činností sestra musí zajistit komplexní ošetřovatelskou péči a upravit prostředí tak, jak to nemocnému nejvíce vyhovuje a být mu vždy nápomocna.

Výzkum

Cílem naší práce bylo zmapovat vliv canisterapie na zlepšení sebepéče nemocných seniorů v léčebně pro dlouhodobě nemocné a zmapovat vliv canisterapie na zlepšení průběhu hospitalizace seniorů v léčebně pro dlouhodobě nemocné (LDN).

Ke sběru dat jsme zvolili metodiku kvantitativního šetření formou anonymního dotazníků. Dotazníky byly určeny seniorům ve dvou léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Celkem bylo rozdáno 120 dotazníků. Návratnost z LDN A bylo 45 (75 %) a z LDN B se zpět vrátilo vyplněných 41 (68 %) dotazníků. Celkem tedy bylo použito 86 správně vyplněných dotazníků. Dotazník byl anonymní, obsahoval 28 otázek. Všech 28 otázek bylo uzavřených. Senioři odpovědi označovali zatrhnutím, u označených otázek bylo možné více odpovědí. Podmínkou k vyplnění dotazníku byl spolupracující senior.

Senior, který je hospitalizovaný v LDN, může být omezen v oblasti sebepéče. Topinková uvádí definici soběstačného člověka jako člověka, který nemá podstatné omezení tělesných ani duševních schopností a které samostatně a bez cizí pomoci nebo asistence druhých osob zvládá všechny potřebné činnosti denního života v prostředí, v němž žije (Topinková, 2005, s. 7)

Zaměřili jsme se na to, zda se senioři cítí omezeni v této oblasti a kdo jim nejvíce pomáhá při zlepšení těchto obtíží. Nejprve jsme se dotazovali, zda hospitalizovaní senioři pociťují určité potíže v oblasti sebepéče. V LDN A i v LDN B více jak polovina dotazovaných seniorů tyto potíže pociťuje. Domníváme se tedy, že tito senioři z těchto důvodů nejsou schopni zajistit si všechny svoje potřeby. Život člověka lze charakterizovat neustálým uspokojováním různých potřeb. Poznatky o základních potřebách tvoří teoretický základ pro aplikaci ošetřovatelského procesu. V našem případě má dotazovaný senior svoje potřeby ovlivněné vzniklým onemocněním a hospitalizací v LDN. (Zacharová, Hermanová, Šrámková, 2007).

Abychom zjistili, které potřeby si dotazovaní senioři díky své hospitalizaci v LDN nemohou uspokojit, položili jsme další otázku. Ve které oblasti se dotazovaní senioři cítí nejvíce omezeni. V LDN B to byly potíže s hygienou, vyprazdňováním, oblékáním a pohybem na pokoji. V LDN A to byly potíže při pohybu na pokoji, oblékání, vyprazdňování a hygieně. Jde tedy o stejné oblasti, jen v úplně opačném pořadí. Ovšem v LDN 2 své omezení v pohybu po pokoji pociťuje 18 % senioru, což je největší skupina. Toto zjištění překvapilo i nás. Ze zkušenosti totiž víme, že senioři v LDN své omezení v oblasti sebepéče pociťují nejčastěji v oblastech jako je vyprazdňování, stravování, hygiena aj., ale pohyb po pokoji většinou odmítají a jsou rádi, že mohou zůstat na lůžku.

Abychom zjistili, kdo dotazovaným seniorům nejvíce pomáhá při zlepšení jejich obtíží v oblasti sebepéče, nejprve jsme se zeptali, zda se dotazovaným seniorům zlepšily jejich potíže od počátku hospitalizace. 38 % seniorů v LDN A na tuto otázku odpovědělo ano a 38 % spíše ano. Nejvíce zásluh přikládají sestrám (39 %), rehabilitačním sestrám (29 %) a lékařům (24 %). V LDN B 40 % dotazovaných seniorů odpovědělo ano a 28 % spíše ano. Tento dotazovaný soubor přikládá zásluhy při zlepšení jejich obtíží v oblasti sebepéče sestrám (28 %), lékařům (27 %) a rehabilitačním sestrám (23 %). Záměrně jsme v dotazníku volili označení rehabilitační sestra, jelikož pojem fyzioterapeut není mezi seniory znám, tím pádem by mohlo dojít ke zkreslení údajů v odpovědích. Domníváme se, že právě sestry jsou ty, které s hospitalizovanými seniory tráví nejvíce času, a proto jim dotazovaní přikládají největší zásluhy. I když ke zlepšování pohyblivosti a oblasti sebepéče jsou na oddělení určeny rehabilitační sestry, jejich počet není dostačující, aby mohl 100 % uspokojit všechny pacienty. Myslíme si, že lékař jako takový toho mnoho pro zlepšení sebepéče seniorů neudělá. Ale lidé lékaře označují, protože je berou jako autoritu. Z praxe víme, že když po některých seniorech vyžadujeme provedení úkonu, senior toho není schopen. Přijde-li lékař a žádá to samé, najednou toho schopen je. Takže i zásluha lékaře lze zaznamenat.

Pomocí těchto otázek se nám nepotvrdilo, že by canisterapie pomáhala seniorům ke zlepšení jejich sebepéče. Senioři největší zásluhy přikládají sestrám, lékařům, rehabilitačním sestrám a rodině. Ovšem za zmínku stojí odpovědi seniorů, u kterých je canisterapie využívána. Tázali jsme se jich, jak na ně canisterapie působí. V odpovědích uvedli, že canisterapie jim přináší pozitivní vliv ve zlepšení psychické oblasti, dokonce i v přesunu z lůžka na židli. Lze tedy přičíst malou zásluhu i canisterapii.

Druhým naším cílem bylo zjistit, zda canisterapie vede ke zlepšení průběhu hospitalizace.
Průběh hospitalizace v LDN se může vyvíjet různými směry, jak pozitivními tak negativními. Jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou kladně ovlivnit průběh hospitalizace je, pokud je nemocný v dobrém psychickém rozpoložení. Zamyslíme-li se, co nebo kdo může nemocnému člověku navodit pozitivní psychický stav, určitě mezi prvními nás napadne rodina. Další faktor k ovlivnění průběhu hospitalizace může být právě její důvod a délka. Myslíme si, že na průběh hospitalizace má zajisté i vliv, zda je nemocný hospitalizován z důvodu rehabilitačního, kdy je třeba zdokonalit se ve své pohyblivosti a péči o sebe, nebo zda je důvod léčebný, kdy nemocný má chronické a často nevyléčitelné onemocnění. V tomto případě nemocní často propadají beznaději, úzkostem, nekomunikují a spolupráce s takovým člověkem je velice obtížná. Domníváme se, že právě z těchto důvodů by mohla být canisterapie pro seniory v LDN přínosná. Z šetření jsme zjistili, že v LDN A je nejčastější důvod hospitalizace léčebný, za ním následuje rehabilitační a jako poslední je důvod sociální. Zde můžeme podotknout, že v LDN A tvoří sociální důvod hospitalizace 17 % pacientů, protože tato LDN má k dispozici 20 sociálních lůžek. V LDN B byl nejčastější důvod rehabilitační, dále léčebný a nakonec sociální. Odpovědi na tuto otázku nelze předpokládat, protože to vždy záleží na aktuálních diagnózách přijímaných pacientů a nelze to ovlivnit. Léčí se zde pacienti, kteří jsou polymorbidní, vyžadují delší léčebný a rehabilitační program, pacienti v terminálním stadiu nebo pacienti, kteří překračují kapacitu reálně nárokované domácí péče. Dále jsme se dotazovaných seniorů ptali, jak často je jejich rodina v LDN navštěvuje. Touto odpovědí jsme chtěli zjistit, kolik seniorů v LDN by se mohlo cítit osamocených, protože je rodina nenavštěvuje. Tato situace může vést ke zhoršení psychického stavu, ke ztrátě motivace a následně ke zhoršení léčby a proběhu hospitalizace. V LDN A dotazované seniory navštěvuje nejvíc rodina jednou za týden a v LDN B byly na prvním místě dvě stejně velké skupiny, a to také jednou za týden a druhá byla třikrát do týdne. Můžeme se domnívat, že důvod hospitalizace ani frekvence návštěv jejich rodiny je nijak nestresuje. Ale i tak musíme myslet na malá procenta dotazovaných, kteří se během dne v LDN necítí dobře., protože rodina je navštěvuje pouze jednou za měsíc nebo je nenavštěvuje vůbec. Pokud se chceme domnívat, že by canisterapie mohla vést ke zlepšení průběhu hospitalizace, musíme nejprve zjistit, jak se senioři v LDN během dne cítí, a zda nějaké činnosti ke zlepšení průběhu hospitalizace potřebují. V LDN A se nejvíce seniorů během dne cítí dobře, ale další dvě největší skupiny odpovědí byly, že se nudí a den je dlouhý. V LDN B se senioři také nejvíce cítí dobře, druhá největší skupina hodnotí den v LDN jako dlouhý. Je potěšující, že největší skupinu tvoří odpověď, že se dotazovaní senioři během dne v LDN cítí dobře. Je to odměna pro veškerý personál za náročnou práci. I tak je vhodné neustále hledat nové aktivity, které by hospitalizovaným seniorům den v LDN zpříjemnily. V LDN B se snaží pomocí volnočasové aktivity jakou je canisterapie. V LDN A ke zpestření všedního dne využívají formu ergoterapie. Myslíme si, že odpověď na tuto otázku ani nemohla dopadnout jinak. Vždy budou na oddělení hospitalizovaní senioři pozitivně naladěni a se zájmem o okolí, ale i pacienti naladěni negativně se ztrátou smyslu života. My se určitě musíme snažit všechny pacienty pozitivně ovlivňovat. Ale hospitalizovaní senioři mají díky svému věku, nemoci a mnohdy nelehkým životním příběhům nárok i na negativistický postoj k životu.

Myslíme si, že důvod, proč se dotazovaní senioři během dne v LDN nudí nebo se jim zdá den dlouhý, je délka hospitalizace. Dokazují to i odpovědi na další otázku, která se na délku hospitalizace dotazovala. Zde jsme zjistili, že v LDN A i v LDN B je nejvíce seniorů hospitalizovaných tři týdny až měsíc a dva často až tři měsíce. To je jistě dosti dlouhá doba na to, aby se nemocnému seniorovi stýskalo po domově, rodině i po zevním světě, aby se mu den v LDN zdál dlouhý a stereotypní. Myslíme si, že by bylo vhodné zapojit volnočasovou aktivitu, jako je canisterapie. 50 % seniorů v LDN B, kde je canisterapie využívána uvedli, že po canisterapii mají lepší náladu a těší se na další návštěvu, 36 % uvedlo, že se po canisterapii cítí stejně, ale den jim uběhne rychleji. V LDN B jsme se tázali seniorů, zda se domnívají, že má pro ně canisterapie přínos. 73 % nám odpovědělo, že ano. 14 dotazovaných uvedlo, že v oblasti psychické, 6 při komunikaci s ostatními pacienty, 4 v oblasti sociální, 3 uvedli oblast komunikace s personálem, spolupráci s personálem a v přesunu z lůžka na židli. Z našeho šetření vyplývá, že canisterapie se podílí na zlepšení průběhu hospitalizace seniorů.

Závěr

Senior a jeho věková skupina sebou přináší své nemoci, potřeby a specifika v ošetřovatelské péči. S nemocným seniorem se můžeme setkat téměř na každém oddělení, ale většinou se nemocný senior spojuje s léčebnou pro dlouhodobě nemocné. Na těchto odděleních jsou často ke canisterapii využíváni i dobrovolníci. Dobrovolnická pomoc v nemocnicích v České republice je ukotvena v oblasti péče o dlouhodobě hospitalizované a těžce nemocné pacienty, a o pacienty, kterým v době hospitalizace chybí podpora ze strany rodiny a přátel. Základním posláním dobrovolnického programu v nemocnicích v ČR je vnášet do nemocničního prostředí více lidského kontaktu, přispívat k rychlejšímu návratu nemocných do běžného života, podporovat duševní pohodu pacienta. Dobrovolník nenahrazuje práci odborného personálu, ale na úrovni svých možností a schopností ji vhodně podporuje a doplňuje.(Cetlová, 2009, s.15)

Autorky:
Lada Nováková - Nemocnice Havlíčkův Brod, Česká republika
Vlasta Dvořáková - Katedra zdravotnických studií, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Česká republika
Literatura
CETLOVÁ, L. 2011. Poruchy výživy ve stáří. Logos Polytechnikos. 2011, roč. 2, č. 1, s. 3 – 13. ISSN 1804-3682.
CETLOVÁ, L. 2010. Pád pacienta – nejčastěji nahlášená mimořádná/nežádoucí událost ve zdravotnickém zařízení. In sborník přednášek III. Jihočeská konference nelékařských zdravotnických pracovníků. České Budějovice, 2010. ISBN 978-80-254-7919-3.
CETLOVÁ, L. 2010. Kvalita života pacienta s Alzheimerovou chorobou . In zborník príspevkov z konferencie: ,,Zdravie a kvalita života“. Fakulta zdravotníctva Katolická univerzita Ružomberok, 2010, ISBN 978-80-8084-532-2.s 34 - 38.
CETLOVÁ, L. 2009. Dobrovolnický program ve zdravotnickém zařízení.. In Ružomberské zdravotnícke dni IV.ročník. Zborník z abstraktov z medzinárodní konference. Fakulta zdravotníctva Katolickej univerzity v Ružomberku: Ružomberok, 2009. ISBN 978-80-8084-539-1, s. 17.
CETLOVÁ, L., KOPÁČIKOVÁ, M. STANČIAK, J. 2010. Péče o nemocné v psychiatrické léčebně. In zborník príspevkov z konferencie: ,,Zdravie a kvalita života“. Fakulta zravotníctva Katolická univerzita Ružomberok, 2010, ISBN 978-80-8084-532-2. s 150.
HROZENSKÁ, M. a kol. 2008. Sociálna práca so staršími ľuďmi a jej teoreticko-praktické východiská. Martin: Osveta, 2008. - 181 s. - ISBN 978-80-8063-282-3.
JAROŠOVÁ, D. 2006. Péče o seniory. 1. vydání. Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2006. ISBN 80-7368-110-2.
KOMAČEKOV Á, D. 2010. Vliv sestry na proces stárnutí. Sestra. 2010. č. 6, s. 66 - 68. ISSN 1210-0404.
TOPINKOVÁ, E.2005. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6.
ZACHAROVÁ, E., HERMANOVÁ, M., ŠRÁMKOVÁ, 1. 2007. Zdravotnická psychologie - Teorie a praktická cvičení. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 232s. ISBN 978-80-247-2068-5.