Prolog » Snad největším hříchem dnešního světa je skutečnost, že lidé začali ztrácet smysl pro hřích. « Pius XII.

Jíra Mrákota nebyl dobrý člověk. Místo desatera přikázání se raději držel napěněného džbánku a povětrných ženštin. Nakonec se stal loupežníkem a přepadal pocestné pěší i na vozech v hustém a rozlehlém hvozdu zvaném Vídrholec nebo Fiedervolec¹ . Nutno dodat, že hrdina tohoto příběhu neskončil dobře, podobně jako řada jiných v poučné knížce Praha mordýřská a zlodějská. Ta knížka v sobě obsahuje mnoho zla, ale nedosahuje velkoleposti hrůz, kterou Hannah Arendtová převedla na banalitu větou: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá².

Když spáchám hřích a jsem si toho vědom, prožívám v jisté intenzitě pocit viny. U té lze rozlišit tři rozměry: pudovou, morální a duchovní. Jednal jsem pudově a dodatečně si to racionalizuju rozumově. Jako „živočich“ vím, že jsem udělal něco, co se nemá. To vědí i mí živočišní příbuzní stvoření do houfu, kteří mě za to mohou zpohlavkovat. Rovina morální má co do činění se svědomím, a to, jak známo, je hlodavec, který hryže. Hříchu nezabrání, ale znemožní mít z něj plné potěšení. Nakonec je tu obava z vyšších mocností, kterým se hříchy údajně nelíbí. Pověstmi o potopě jako odplatě za hříchy lidí je protkána celá naše kultura od svých prvopočátků. Ale zpět k oné mrazivé větě, která popisuje jednání vykonavatele holokaustu: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá.“

V této větě je moje odpověď na otázku, proč jsem po řadě psychologických poudaček sepsal knihu o Desateru³ . Nad mezilidskými principy je Desatero odkazem také k vyšším principům mravním. Zatímco tato přikázání upravují zásadním způsobem vztahy lidí navzájem a jejich vztahy k Bohu, je následující text věnován sedmeru hlavních hříchů. Jejich název není míněn jako „důležitější než desatero“, ale je odvozen z toho, že pocházejí z lidských hlav, z lidské mysli a jejích choutek, touhy překračující mezilidská pravidla, což Boha ovšem štve také. Tyto hříchy se nazývají také hříchy smrtelné či kardinální, což není označení jejich vznešeného autora. Pojem pochází z latinsko- -italského „cardo“, což je do češtiny přeloženo nejlépe jako „pant“, na kterém jsou zavěšeny dveře, které se tak mohou otáčet. A podobně se kolem těžiště menšího zla otáčejí, zjevují, mizí a znovu se otevírají hříchy této kategorie.

Obsah

Prolog
Úvod aneb Kdo jsi bez viny
Ctnosti
Hříchy
Peklo a ďábel
Sedmero hříchů hlavních
hřích první - Pýcha
hřích druhý - Lakomství
hřích třetí - Závist
hřích čtvrtý - Hněv
hřích pátý - Smilstvo
hřích šestý - Nestřídmost
hřích sedmý - Lenost

Autor: Radkin Honzák, Jan Dražan
Názov: Sedm hříchů Radkina Honzáka
1. vydání
Rok vydania: 2025
Počet strán: 285
Vydalo Nakladatelství Zeď, s. r. o.
Preslova 2213/5
Praha 5 — Smíchov
jako svou 74. publikaci
ISBN: 978-80-88445-33-3
Vytiskl: PBtisk, a. s., Dělostřelecká 344, Příbram

¹Kopáč Radim, Stančík Petr: Praha mordýřská a zlodějská, Academia, Praha, 2025
²Arendtová Hannah: Eichmann v Jeruzalémě — Zpráva o banalitě zla
³Honzák Radkin., Dražan Jan: Desatero podle Radkina Honzáka, Zeď, Praha, 2024