Do Beninu – státu, který se nachází vedle Nigérie v oblasti západní Afriky, jsem se dostala skrze program GLEN. V lednu 2017 jsem poslala přihlášku, následovalo výběrové řízení v Praze a kvalitní přípravné semináře se zahraničními kolegy ve Francii i Německu. V organizaci CREDI-ONG jsem pak strávila 4 měsíce, plné nezapomenutelných zážitků a důležitých zkušeností.
Organizace CREDI-ONG se nachází ve vesnici Zinvié v jižní části Beninu. Má zhruba 25 placených zaměstnanců a každý rok vítá stovky stážistů z beninských vysokých škol, kteří se zde přijíždějí přiučit dobré praktiky chovu ryb, pěstování plodin, chovu zvířat, ekoturismu či ochrany životního prostředí.
Neudržitelné nadvyužívání přírodních zdrojů kvůli chudobě
Ochrana životního prostředí je tady opravdu třeba. Původní krajina stromových velikánů a mokřadů přenechala místo plantážím banánovníků, ananasů a palmy raphia, z jejich oříšků se vyrábí červený olej. Důsledkem toho, a také důsledkem nadměrného lovu, z místní přírody téměř vymizely některé živočišné druhy, například vodní antilopa sitatunga nebo trpasličí krokodýl.
Proto CREDI-ONG iniciovala vznik Komunitního přírodního parku Údolí Sitatunga. Jednoduše řečeno, jedná se o projekt ochrany místní druhově bohaté přírody, a to skrze odstraňování chudoby a rozvoj území. Organizace si uvědomila, že je to právě chudoba, která z velké části stojí za neudržitelným nadvyužíváním přírodních zdrojů. Samotné zákazy nic nezmůžou: Člověk, který nemá dostatek prostředků, bude i přes zákaz kácet stromy na topivo či lovit antilopy k jídlu. Cílem organizace je tedy pomáhat lidem rozvíjet ekologicky šetrné aktivity, skrze které si budou schopní vydělat dostatek prostředků na důstojný život, a zároveň lidi vzdělávat ohledně důležitosti ochrany životního prostředí.
Opravdu to funguje? Řekla bych, že úspěchy se objevují pomalu, ale jistě. Díky vzdělávacím aktivitám a asistenci organizace odmítlo mnoho místních zemědělců využívat chemická hnojiva a teď pěstují bio. Jiní se rozhodli, že své pozemky zalesní. Oni tak budou mít příjem z prodeje dřeva a do vzrostlého lesa se vrátí původní fauna.
Aktivity stážistů a dobrovolníků
Na projekt přijíždíme společně s Idou, mou kolegyní z Německa. V organizaci spolupracujeme s místními stážisty. Neznáme místní kontext a bez nich bychom to nezvládali. Našim hlavním úkolem je vytvořit interaktivní výstavu o Údolí Sitatunga pro návštěvníky organizace. „Hlavně, aby to bylo atraktivní pro děti i dospělé“, dostáváme instrukce.
Krom toho se staráme o záchrannou stanici. Lidi zde nosí nalezená zraněná zvířata, která se po uzdravení vypouští zpátky do přírody. „Co je to v tom kbelíku?“, ptám se. „Čtyři malí krokodýli. Donesl je sem jeden pán, který je našel v kaluži – tam, jak se staví nová cesta,“ informuje mě stážista Rinos.
Čas od času probíhá pozorování v přírodě. Za rozbřesku vyrážíme do terénu vybaveni dalekohledy a poznámkovým blokem počítat stavy ptactva v Údolí. Výrazným druhem je například žlutý snovač, který si staví ve větvích visací kulatá hnízda. Inventarizace místní flóry a fauny ještě není dokončená. Často se najde nový druh, o kterém se nevědělo, že tady žije.
Meetingy s místními obyvateli
Na terénní exkurzi vyrážíme taktéž k řece Sô. Našim úkolem je zaznamenat živočichy, kteří žijí pod její hladinou. Pár kilometrů od toku řeky řidič říká: „Dál už to nepůjde, vystupujeme.“ Sundáváme tedy boty a brodíme se tím, co ještě před pár týdny byla cesta. Abych to vysvětlila: planina kolem řeky Sô, tvořená hlavně mokřady a mnoha říčními rameny, podléhá periodickým záplavám, které jsou vázané na období dešťů na severu země. Od srpna voda stoupá, maxima dosáhne v říjnu, kdy je celá širá planina pod vodou. Záplavám je přizpůsobená i místní architektura – například domy se tu staví na kůlech.
Na návštěvě ve vesici Lokpo se účastníme meetingu organizace s místními obyvateli. Našim úkolem je promluvit si s lovci a získat od nich informace pro naši interaktivní výstavu. Z rozhovorů jsem příjemně překvapená. Nounaignon James vypráví, jak se lovci ve vesnici kolektivně rozhodli, že na pár let přestanou lovit. „Teď můžeme v přírodě zase vidět druhy, které tu předtím vymizely,“ říká, a zmiňuje antilopy, kočkodany, varany a řekomyši. Lov dnes podléhá přísnému plánování ze strany samotných lovců, to aby přírodní bohatství zůstalo zachované i pro budoucí generace. V podobném duchu mluví i Houssouacha Noël. Ten už se k lovu nikdy nevrátil, místo toho začal s pěstováním. Udržitelně a bio.
Pozorovat akce ženské svépomocné skupiny
Jiná terénní exkurze mě zavedla do vesnice Anagbo, kde jsem narazila na svépomocné skupiny. Jedná se o spořící kluby složené výhradně z žen. Ty po dobu jednoho roku spoří každý týden do kasy danou částku a ze vzniklého fondu si mohou v případě potřeby půjčit peníze. Iniciativa mě zaujala a chtěla jsem o ní zjistit více. Stejně tak CREDI-ONG potřebovala o skupinách zjistit určitá data a podpořila mě v mém nápadu provést výzkum. Vybavená dvěma překladateli jsem vyrazila do terénu navštívit osm svépomocných skupin. Já jsem si tak nasbírala data pro mou diplomovou práci a organizace získala o skupinách informace, které potřebovala.
Ženy ve vesnici Anagbo se živí především výrobou maniokové mouky gari a červeného oleje z palmy raphia. Spořící skupina jim poskytuje půjčky, které využívají k nákupu manioku, palmových oříšků a k zaplacení pracovní síly při výrobě. Dodatečný příjem z těchto aktivit používají hlavně na zaplacení školného pro děti, na zdravotní péči a na rozšíření svého byznysu. „Teď, jak je tu skupina, tak jsme více v klidu,“ svěřuje se mi jedna z žen. „Můžeme dělat naše aktivity a když někdo onemocní nebo potřebujeme zaplatit školné, tak najdeme peníze.“ V rozhovorech také mnoho žen zmiňuje, že se teď cítí více nezávislé a více uznávané v rámci rodiny.
Z Beninu jsem si přivezla nezapomenutelné zážitky, důležité zkušenosti i data pro diplomovou práci. Ráda bych tímto doporučila dobrovolnický program GLEN (http://glen-europe.org – určen mladým lidem do 30 let), který mě připravil před cestou samotnou a na závěrečném semináři v Maďarsku mi pomohl reflektovat to, co jsem prožila.
Text: Tereza Suchánková
Studentka MRS na Katedře rozvojových a environmentálních studií PřF UP v Olomouci
Foto: Tereza Suchánková a CREDI-ONG
http://www.credi-ong.org