Nejistá rodina v nejisté době, co víme o rodinách dětí žijících mimo biologickou rodinu?

jan 21 2016

Uncertain family in uncertain times. What we know about family with children out-of-home?
Anotace: Příspěvek je rozdělen do dvou částí. První část se zabývá statistickými daty o vývoji počtu děti v ohrožení v závislosti na porodnosti. Dalším sledujícím ukazatelem je studie rodin dětí, které žijí mimo svou rodinu. Snažím se najít znaky rodin, kterým byly odebrány děti. Druhá část příspěvku je směrovaná k výzvám, které tento stav přináší pro sociální pracovníky i pro společnost. Tyto výzvy jsou formulovány za použití kritické metody sociální práce podle Jan Fook. Rodiny, jejichž děti žijí mimo svou rodinu, mají několik společných znaků a dělí se různých skupin. Tyto skupiny potřebují zcela rozdílné přístupy sociální práce. Jsou novými výzvami pro celou společnost.
Klíčová slova: Nejistá doba pro rodinu, krize rodiny, děti žijící mimo domov, sociální práce s rodinou

Annotation: This article has two chapters. First chapter deals with statistical date about children living out-of-home. What is characteristic for origin families of these children? Second chapter is about challenge for social work and our society these families represent. These challenges are constructed with help of theory of Critical social work by Jan Fook. Children out-of-home are from several groups. These groups need diferent ways of social work. They are new challenges for our society.
Keywords: Uncertain times for family, crisis of family, children out-of-home, social work with family

Nejistá rodina v nejisté době, co víme o rodinách dětí žijících mimo biologickou rodinu?

Na počátku této malé studie bylo hledání v současné přehršli statistických dat a evaluací o tom, jak se daří pracovat s dětmi v ohrožení, snižovat kapacitu institucí, které pracují s dětmi v ohrožení. Všechna tato data byla prosycena tvrzením, že žijeme v sociálně nejisté době a mládež opouštějící dětské domovy je mládeží odsouzenou k trestné činnosti.

Co je nejistá doba?

V současné době podle všech dostupných hospodářských statistických dat, ekonomicky jsme se v České republice nikdy neměli tak dobře. Služby politicky choulostivé tak jako např. zdravotnictví, nejsou závislé na příjmech jedince, ale na personálních možnostech daného regionu. Hranice „dostupnosti“- tzn. pohodlí pro snadnou dostupnost zaručuje stát (nařízení vlády č. 307/2012Sb.).

Z pohledu sociálních jistot, jsme rovněž na tom velmi dobře. Celkově podle dat ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), životní úroveň roste. Zlepšují se životní podmínky i množství zboží, které si můžeme nakoupit (http://www.mpsv.cz/files/clanky/21702/MPSV_CJ_150ks_tisk.pdf).

Kde tedy bereme tvrzení o nejisté době? Pracujeme s dětmi v ohrožení, tato problematika je nám blízká a tak jsme začali hledat mezi různými dostupnými daty a životními příběhy. Konkrétní příběhy jsme se snažili vnímat jako výzvy pro sociální práci. Při zpracování jsme hledali kvalitativní proměnné a jejich vzájemné vazby.

Jako nástroj jsme využili metodu dekonstrukce a rekonstrukce podle Jan Fook (Fook 2002:89-114).

Kritická dekonstrukce – analýza a identifikace sil

Počet dětí v ohrožení vzhledem k věku:

Rok 0 - 6 let

6 let - 15 let 15 - 18 let

Celkem
2010 1 857 3 172 758 5 787
2011 2 325 3 483 834 6 642
2012 2 558 4 049 918 7 525
2013 2 600 4 005 922 7 527
2014 2 848 4 554 1 076 8 478

Zdroj: MPSV

Počet dětí v ohrožení vyhledem k živě narozeným dětem:

Rok Počet živě
narozených dětí
Počet dětí v ohrožení
(Nové případy)
2010 117 153 5 787
2011 108 673 6 642
2012 108 576 7 525
2013 106 751 7 527
2014 109 860 8 478

Zdroj: ÚZIS (ústav zdravotnických informací a statistiky)
Závěr: Počet dětí v ohrožení roste bez jakékoliv přímé úměrnosti k porodnosti. Nejrizikovější skupinou jsou dětí od 6 do 15 let. Možná nejsou nejrizikovější skupinou, ale jsou skupinou, která se nám nejvíce objevuje v závislosti na způsobu zpracování dat.

Hlavní účastníci procesu

Nové výzkumné otázky:

  • Co jsme schopni zjistit o rodinách dětí, které jsou našimi klienty?
  • Ve statistikách sledujeme data o dětech, ale co je v pozadí procesu, kdy dítě odchází do Náhradní rodinné péče (dále jen NRP), ústavní výchovy, nebo se vrací zpět do biologické rodiny?
  • Jakou roli v těchto procesech hrají sociální pracovníci Orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD)?

Tyto otázky jsme omezili na data z Dětského centra Čtyřlístek, které pokrývá většinu území Moravskoslezského kraje. Jedná se o zařízení zřizované krajským úřadem a poskytuje péči dětem od narození do 18 let, včetně zácviku rodičů v péči o dítě.

Cílené podotázky, které strukturují výzkumný vzorek rodin a dětí, byly stanoveny takto:

  1. Jaká je struktura přijímaných a propouštěných dětí?
  2. Jaká je struktura rodičů těchto dětí?
  3. Kam děti ze zařízení odchází?

Opět nás zajímala kvalitativní data u těchto kvantitativních hodnot. Přesněji specifikováno, hledali jsme společné znaky pro konkrétní skupiny.

Výzkumná metoda

Pro zjišťování parametrů rodin a jejich vnitřní vztahové a funkční struktuře jsme použili metodu sledování kvalitativních proměnných. Výzkumným vzorkem byly dokumentace dětského centra od roku 2011 do červena 2015. Toto období bylo poslední, které jsme byli schopni si ještě vybavit konkrétní děti a případně tak získat doplňující informace k datům z dokumentace dítěte. Především nás zajímal vnitřní chod rodiny a vztah rodiče k dítěti, k výchově a způsob života rodiny.

Prakticky to znamenalo roztřídit děti podle důvodu přijetí. Toto třídění se ukázalo následovně jako silně zkreslující. Následným typem dělení kategorií dětí bylo podle toho, kam odcházely ze zařízení – zda do osvojení, do NRP nebo jiné ústavní péče, případně zda se vrátily do biologické rodiny. Toto dělení se ukázalo jako přínosné pro analýzu vztahu rodič – dítě a analýzu vnitřního chodu rodiny.

Metody, které jsme použili pro výzkumné šetření mezi sociálními pracovníky budou popsány dále.

Výsledky

Z celkových statistik jsme roztřídili 3 základní skupiny dětí a rodin:

  1. Děti odcházející do osvojení a jejich rodiny.
  2. Děti odcházející do nějaké formy NRP nebo jiného ústavního zařízení a jejich rodiny.
  3. Děti vracející se zpět do biologické rodiny.

Data z Dětského centra Čtyřlístek:

Rok Počet propuštěných dětí Osvojení NRP a ústavní výchova (Dětské domovy) Do biologické rodiny
2011 134 38 40 56
2012 138 32 49 57
2013 105 30 45 60
2014 92 33 36 56
2015 41 23 18

Pozn. Za rok 2015 jsou již všechny novorozené děti k osvojení směřovány do rané pěstounské péče.
Ad 1. Děti odcházející do osvojení. Jedná se zde o děti ve věku do 1 roku. Tyto děti se umísťují do osvojení z důvodu nezájmu rodičů – tento nezájem o dítě je zájmem o zbavení rodičovské odpovědnosti a umístění dítěte do osvojitelské rodiny.

Kazuistika: přijali jsme na jedno z pracovišť novorozeného chlapečka v březnu 2013 z důvodů, jeho opuštění matkou v porodnici. Matka projevila zájem o umístění dítěte do NRP, ale v souladu s §5 zákona 359/1999 o sociálně právní ochraně dětí, se pracovalo s matkou ve snaze o „probuzení“ jejího zájmu o dítě. Ve věku 6 měsíců byl chlapec matce navrácen domů. V červnu 2014 jsme přijali na druhé pracoviště chlapce z JIP, kde byl hospitalizován z důvodů mnohočetných poranění a s frakturou lebeční části. Vzhledem k jednotným postupům a propojení databází pracovišť bylo zjištěno, že se jedná o stejné dítě.

`Ad 2. Děti odcházející do NRP a dětského domova. Tato skupina dětí a rodin zahrnuje přibližně 30 - 40% z celkového počtu propuštěných dětí. Jedná se o děti, které jsou umístěny do našeho zařízení zpravidla ve věku nad 1 rok.

Z pohledu rodičovské péče a rodičovských kompetencí, se jedná o rodiče, kteří jsou si vědomi, že počet dětí a předstíraný zájem o péči, s sebou nese jisté ekonomické výhody. Mají již však i zkušenost s tím, že s růstem dítěte, rostou i starosti a požadavky dítěte na zájem rodičů. Ze sociálního pohledu se jedná o rodiny, kde rodiče jsou dlouhodobě nezaměstnaní, nebo nikdy nepracovali a vždy žili ze sociálních dávek. Žijí zpravidla na ubytovnách, v maringotkách nebo zahradních domech. Pokud žijí v bytě, žije několik osob nebo rodin pohromadě. V případě umístění dítěte do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále již ZDVOP), jedná se o situaci, kdy uvítají umístění dítěte do pěstounské péče, nebo se jedná o jiné zištné úmysly. Celkově lze říci, že těmto rodičům zcela chybí rodičovské kompetence a nemají ani zájem tyto kompetence získávat. Pro děti jsou spíše kamarádem než rodičem, který vychovává. V polské literatuře je tento fenomén nazýván – když dospělé děti mají děti (Halińska, 2014: 38-41).

Matoušek popisuje tuto skupinu rodin jako osoby orientované na přítomnost, přikládající malý význam vzdělání, práci, rozvoji vlastní osoby. Popisuje to jako znaky subkultury vyloučených (Matoušek, Pazlarová, 2010: 40). Tento model popisuje v systému vývoje druhu i Lorenz (1990), kdy upozorňuje na rizika, která jsou stejná v živočišné říši tak i v kulturních skupinách lidí. Pokud se nějaká skupina izoluje, po určité době není schopna jakékoliv kompatibility s ostatní sociální skupinou stejného druhu. Dítě, které odchází z této subkultury, po pobytu v dětském domově nebo NRP se má vrátit dospělosti zpět, již této subkultuře nerozumí a nepatří tam (Lorenz, 1990: 81-90). Pokud se do NRP nebo dětského domova dostává ve vyšším věku, spíše si zachová model života původní rodiny.

Do této skupiny rovněž patří rodiny, které své děti týrají nebo sexuálně zneužívají. Tito rodiče následně prochází procedurou trestně-právního postupu, děti jsou umísťovány do NRP nebo jiného ústavního zařízení. Tato skupina není předmětem zájmu této studie.

Kazuistika 1: přijali jsme dítě ve věku 4 let v režimu ZDVOP na žádost rodičů se souhlasem příslušného OSPOD. Jelikož rodiče nejevili zájem o dítě, byla nařízena ústavní výchova a soud rozhodl o umístění dítěte do pěstounské péče. Rodiče přijali informaci o této situaci tak, že dítěti přinesli všechny hračky, které ještě mělo doma, a nechtěli se více s dítětem setkávat během jeho pobytu u pěstounů.
Kazuistika 2: pravidelně na jaře a na podzim, přichází matka s dcerou a se žádostí o přijetí dítěte v režimu ZDVOP. Oficiálně svou žádost zdůvodňuje tím, že potřebuje krátký časový úsek k zařízení osobních věcí kolem bydlení. Ve chvíli, kdy při návštěvě zjistí, že dítě je již vybaveno novým oblečením na další půl rok, svou žádost o pobyt dítěte ukončuje a dítě přebírá zpět do své péče.
Ad 3. Děti vracející se do biologické rodiny. Tato skupina dětí a rodičů se projevila jako nejsložitější na analýzy a následné zpracování. Problematičnost dělení a zpracování je především zakotvena v rodičovských skupinách.

Tabulka:

Rok Návrat dítěte do rodiny z iniciativy rodičů Návrat dítěte do rodiny z iniciativy OSPOD
2011 30 26
2012 31 26
2013 35 25
2014 31 25
2015 8 10

Zdroj: vlastní zpracování, data k 30.5.2015

Tyto rodiny mají společné znaky:

  • Zpravidla se zde projevuje výrazné zneužívání návykových látek, v 90% se jednalo o závislost jednoho z rodičů na alkoholu, jen asi v 10% v kombinaci s některou s tvrdých drog. O drogové závislosti míváme jen minimální informace. S alkoholem se potkáme při návštěvách rodičů u dětí.
  • Nebrání se návratu dítěte do rodiny a v jisté míře jsou ochotni spolupracovat na změnách jejich života a vzájemného vztahu.
  • Jsou ochotni spolupracovat s OSPOD-em.
  • Mají pracovní zkušenost
  • Děti mají minimální (většinou žádný) návyk režimu – doba spánku, čas jídla, společné jídlo, čištění zubů a podobně.

Rozdílné znaky rodin:

1. Rodiny, které přebíraly iniciativu k návratu dítěte zpět domů:

  • V nedávné době před odebráním dítěte rodiče pracovali.
  • Děti jsou zvyklé na vysoký standard (pouze značkové oblečení, moderní telefony, požadavky na elektroniku, požadavky ze strany rodičů na „zvláštní péči pro dítě“.) dítě musí vypadat „in“
  • Pravidelně navštěvují dítě, případně jej kontaktují telefonicky.
  • Jsou ochotni přistoupit na podmínku případné léčby závislosti, aktivně (podle svých dovedností) hledají řešení, potřebují externí motivaci.
  • Alkohol není příčinou odebrání dítěte, je nástroj pro únik od starostí.

2. Rodiny, kde byl hlavním iniciátorem návratu dítěte do rodiny OSPOD:

  • Jsou si vědomi svého selhání, verbalizují, že potřebují změnu.
  • Mají zájem o dítě, ale v situaci srovnání životního standardu, děti nejsou zvyklé na vysoký standard.
  • Neví si rady se svou rodičovskou funkcí
  • Jsou časté návraty dětí zpět do zařízení, důvodem přijetí však v 70% je žádost rodiče, že potřebuje pomoct, pak ale opět spadne do pasívní role.
  • Alkohol je nástrojem pro zabití volného času.
  • Nestačí je motivovat ke změně, potřebují vést realizaci změny.

V dalších analýzách se již budu věnovat především rodičům z těchto posledních dvou skupin a sociálním pracovníkům.

Dominantní jevy

Jan Fook se zabývá dominantními jevy a nazývá je jako odpor (resistance) – dotazování na dominantní jevy, které se v celém příběhu odehrávají. Jedním z klíčových jevů je schopnost zvládat zátěžové situace (Fook,2002: 89).

Simona Hoskovcová se ve své knize „Psychická odolnost předškolního dítěte“ zabývá velmi důležitými dovednostmi dětí, které jsou označovány jako nezranitelné. Jejich dovednosti jim pomáhají v dospělosti zvládat stresující a zátěžové situace.
Jak velmi důležitou dovednost označuje podle teorie J. Rottera – dovednost kontroly chodu dění (locus of control). Podle Rottera jsou dvě hraniční skupiny lidí. Jedni, kteří vycházejí ze svých dovedností a kladného sebehodnocení – ti pak vnímají životní překážku jako výzvu k boji. Tuto skupinu označuje jako „lidé s Interní locus of control“ (Hoskovcová, 2006: 47). Na druhém konci spektra jsou osoby, které zátěžové situace neřeší – tyto označuje jako osoby s „naučenou bezmocností“. Pasívně čekají, že se problém sám od sebe vyřeší, nebo někdo přijde a vyřeší jejich život. Podobně fungují i lidé se závislosti na návykových látkách.

V přehledu naší studie, se jedná o skupiny rodičů:

Ad1. Rodiče, kteří iniciují návrat dítěte do rodiny.
Podle našich informací se jedná o rodiče, kteří do určité doby zvládají své životy a bez podpory se starají o své děti, mají rodičovské kompetence. V důsledku určité nepříznivé situace – pozdní platba výplaty na účet, nevýhodná půjčka – se dostávají do dlouhodobého stresu, který sekundárně může přinášet partnerské neshody, pak začínají problémy řešit alkoholem. V závislosti na alkoholu se dostávají vnějšími znaky do situace rodin s naučenou bezmocností a nedostatečnou rodičovskou kompetencí.

Jako další zvláštní znak těchto rodin jsme zajistili, že po vzoru marketingových strategií, a očekávání společnosti – především skupiny spolužáků, kde platí, že jsi „tím co máš na sobě“ – se snaží dětem dopřát značkové oblečení, mobily jako poslední výstřelky technologií. Chtějí za každou cenu dostát toho, že jejich děti jsou „in“.

Tento osobně-rodičovský požadavek na vysoký životní standard jejich dětí, v souvislosti s nižší příjmovou mírou, dělá jejich životy velmi nejistými a stresujícími.

Ad.2 Rodiče, u který návrat dítěte inicioval OSPOD.
Tyto rodiny se jeví na první pohled stejně jako výše uvedená skupina rodičů. Matoušek je popisuje jako mnohoproblémová rodina (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005: 75). Ve vnějších projevech tyto osobnosti popisuje výše uvedená Hoskovcová, jako osoby, kterým schází tři základní charakteristiky:
- Srozumitelnost situace
- Smysluplnost boje
- Zvládnutelnost úkolu

Z pohledu rodičovských kompetencí, jsou jejich kompetence minimální, neví si rady se svou rodičovskou rolí. Ke svým dětem mají zpravidla vztah, záleží jim na nich, ale cítí se zcela ztraceni v životní situaci, která se před nimi objevila.

Situace sociálního pracovníka

Sociální pracovník je jedním z dalších dominantních jevů celé situace pomoci rodině s dítětem. Zde se objevují takové situace, jako pracovní vytížení, seberozumění (Heidegger, 1993:45) , očekávání nadřízených, očekávání kontrolních orgánů.

I pro sociální pracovníky patří jejich dovednosti jako je přístup k těžkostem – locus of control, ale především i dispoziční optimismus a zkušenost se zvládnutím úkolu (mastery experience) (Hoskovcová, 2006: 49).

Sociální pracovník, jeho osobní postoj k životu, osobní priority a profesní dovednosti společně s profesními úspěchy, má velmi silnou pozici v systému SPOD a podpory rodin. Osobně jsem přesvědčen, že se musí cítit bezpečně ve své pozici a funkci, kterou od něj společnost očekává. S touto osobní bezpečností se váže přístup k nástrojům pro výkon své funkce.

Udělali jsme malé dotazníkové šetření mezi sociálními pracovníky OSPOD magistrátů Opava, Bruntál, Frýdek- Místek, Havířov, Karviná.

Odpovědělo 46% dotazovaných. Dotazník mapoval osobní přístup k práci, pohled na děti v ohrožení, čas na osobní život a očekávání vedení.

Výsledky

  • Rodina a děti v ohrožení: Počet dětí v ohrožení roste – Ano – 67%, Ne – 7%, setrvalý stav – 26%
  • Chudoba rodin roste: Ano – 86%
  • Chudoba jako příčina „nevhodného vztahu“ rodič –dítě - 6,6%
  • Sociální pracovník a zaměstnavatel: Zvyšování agendy – Ano - 100%
  • Uvítali byste práci z domu – mít vzdálený přístup do spisu – ano – 43%, ne – 57%
  • Již mají možnost dopracovávat spisu z domu – ano - 8%, ale všichni tito respondenti sdělili v další otázce, že tato možnost nemá přínos pro jejich osobní a profesní život. Dalších 35% odpovědělo, že si myslí, že možnost vzdáleného přístupu nebude přínosem pro jejich život. Nikdo z respondentů si nemyslí, že možnost takové práce – vzdálený přístup – by jim pomohl v osobním nebo profesním životě. V jednom případě by pracovnice uvítala práci z domu – např. pátek, kdy pracuje a vyřizuje agendu doma a není tak dostupná a rušena telefonními hovory v práci.
  • Další otázka mapovala očekávání zaměstnavatele: Máte k dispozici služební telefon: Ano – 73%. Z tohoto množství 83% - respondentů uvádí, že toto služební telefonní číslo mají dostupné i jejich klienti a 50% z těchto respondentů uvádí, že tento služební telefon, musí zůstat dostupný i po jejich pracovní době (požadavek zaměstnavatele).
  • Práce a osobní život: Otázka osobního pocitu přetíženosti: Ano – 80%, Ne – 14%, neodpověděli – 6%; zároveň však odpovídají, že v 40% mají čas na svou rodinu, ale jen v 40% mají čas na své koníčky a zájmy.

Výsledky šetření

Pracovníci OSPOD vnímají svou roli v systému sociální práce jako velmi přetíženou, kdy i v mnoha případech vztah zaměstnavatel – zaměstnanec přerostl i do soukromé sféry (nutnost telefonické dostupnosti ve svém volném čase pro klienty, doplňování spisů ve volném čase).
Domníváme se, že nárůst agendy s sebou nese i „přání“ po možnosti dopracovávání práce z domu, ale nikdo z těch, kteří tuto možnost mají, neshledává její přínos.

Rekonstrukce - rizika pro sociální pracovníky

Přílišná tendence splnit očekávání společnosti, klientů i sebe.
Do těchto očekávání vstupují i výše uvedené tři kategorie rodin, které jsou jistým způsobem rozvratné:
1. Skupina rodin, jejichž děti odchází do ústavní výchovy a NRP. Svým postojem k životu pohrdají námi vyznávanými společenskými hodnotami. Jejich základním poselstvím je to, že se o ně někdo postará. Na nás sociální pracovníky mají vliv v tom, že nám jasně sdělují otázku: Za čím se ženete? Není výhodnější se nechat společnosti živit? Jakoukoliv pomoc od sociálního pracovníka nepotřebují. Jejich životní styl a vyznávané hodnoty jsou zcela v souladu s odchodem dítěte z rodiny.
2. Skupina rodin, které jsou ochotny starat se o své děti, ale potřebují podporu – iniciují návrat dítěte do rodiny. Tyto rodiny potřebují určitou míru psychoterapie nebo jiné psychologické pomoci pro přenastavení vztahu k životnímu stylu, výchovného působení na děti a návykovým látkám. Daleko vyšší míru podpory potřebují od sociálních služeb – zvládnutí často finančního hospodaření, stabilita zaměstnání a podobně. Podpora ze strany sociálních služeb je nutně časově delší. Začít by se mělo nácvikem pravidel vnitřního chodu rodiny, pravidelnosti v režimu dítěte.
3. Skupina rodičů, kdy návrat dítěte je spíše iniciován OSPOD-em. Jedná se o rodiče, kteří především potřebují psychoterapii pro zvládnutí své rodičovské role. Techniky práce s takovým typem rodin jsou velmi dobře popsány a rozebrány v knize „Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi.“ Zde autoři popisují , že práce s takovou rodinu je spíše terapeutická než sociální. Terapeutická práce je silně zaměřena na vnitřní klima rodiny a sebepojetí jednotlivců tak i celé rodiny. Rovněž i zde je nutná práce na zavedení řádu a rituálů rodiny.
4. Přetížený sociální pracovník. Je snadné dojít ke ztrátě kontroly nad svým životem. Jako sociální pracovník i jako občan jsem zahrnut mnohými požadavky. Riziko vzniká tam, kde se zamění mé osobní hodnoty za hodnoty společenské a pracovní. Mít k dispozici počítač, služební telefon, vzdálený přistup – je velkou zaměstnaneckou výhodnou. Zároveň je zde vysoké riziko situace, kdy se věnuji pracovním záležitostem (neboť to společnost, klient, zaměstnavatel – vyžaduje) na úkor mého osobního života a osobního vnímání životních hodnot. Výrazně roste riziko agrese – vůči sobě, klientovi nebo kolegům. Jedná se o tlak k přijetí role, kterou od sociálního pracovníka požaduje zaměstnavatel a následně i společnost (Payne, 2014)

Kazuistika společenských očekávání - rolí: dcera mého kamaráda vystudovala lékařskou fakultu, vzala si za manžela lékaře a odstěhovali se do Švédska, kde oba pracují v nemocnici. Žena je po druhé těhotná, a velmi si přeje zůstat celou možnou dobu na mateřské a rodičovské. Její manžel však nemůže respektovat její přání, neboť společenské očekávání je takové, že se na rodičovské vystřídají. Sám tuto situaci hodnotí, tak, že pokud by nešel na rodičovskou, tak bude muset odejít z práce, neboť by se dopustil společensky nepřijatelného skutku.

Závěr

Výsledky jednotlivých pohledů na situaci rodin s ohroženým dítětem, při použité kritické metody, se otvírá celá škála možná pohledů na celou situaci.
Především, však je zde pohled, který zmiňuje Fook ve své knize – najít řešení, které posiluje všechny zúčastněné strany, nikoliv jednu na úkor jiné.
Pokud budeme posilovat jen rodiny v ohrožení – budeme to dělat s vysokou pravděpodobností na úkor osobního života sociálních pracovníků, na úkor rozvoje ohrožených dětí a jejich rodin.
Z naší zkušenosti – zkušenost z vnitřního chodu zařízení – vyplývá, že rozvojem osobnosti pracovníka přímé péče – v tomto případě sociálního pracovníka – dojde k rozvoji i vlastností rodičů a dojde k následujícím možným scénářům: Sociální pracovníci nastaví jasné hranice v interakci:

  • Sociální pracovník – rodina přijímající sociální službu
  • Sociální pracovník – požadavky společnosti
  • Sociální pracovník – zaměstnavatel
  • Sociální pracovník vůči sobě a svým hodnotám

Rodina přijímající sociální službu a terapeutickou pomoc:

  • Získání možnosti prožít profesní hrdost sociálního pracovníka i omezení ve smyslu jasné pracovní doby
  • Má možnost prožít i svou hrdost rodiny a své svébytnosti
  • Vyhraní se vůči marketingovým požadavkům spotřební společnosti

Sociální pracovníci budou potřebovat nové nástroje k pomoci:

  • Psychoterapeutickou pomoc pro rodiny
  • Nové vzdělávací a diagnostické metody
  • Skupiny pro sebezkušenost sociálních pracovníků

Současná doba není sama o sobě horší, lepší, nejistá. My, svým osobním i profesním způsobem života z ní děláme nejistou nebo jistou, horší, nebo lepší.

Autor: Mgr. Petr Fabián
Autor je v současnosti doktorandem Komeského univerzity v Bratislavě, na pedagogické fakultě, katedře sociálněj práce. Zároveň pracuje v Dětském centru Čtyřlístek, které zajišťuje zdravotní a sociální služby pro děti a rodiny od narození do 18 let v Moravskoslezském kraji. Zabývá se kvalitou sociálních a zdravotních služeb, včetně prvků majících vliv na poskytování služeb.
Literatura:

BECHYŇOVÁ, Věra. Případové konference: praktický průvodce pro práci s ohroženou rodinou. 1. Vyd. Praha: Portál, 2012, 158 s. ISBN 978-80-262-0181-6.
FOOK, Jan. Social work: critical theory and practice. London: SAGE, 2002, vii, 179 s. ISBN 07-619-7251-X.
HEIDEGGER, Martin. O pravdě a bytí. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1971, 82 s. ISBN 80-204-0416-3.
HOSKOVCOVÁ, Simona. Psychická odolnost předškolního dítěte. 1. Vyd. Praha: Grada, 2006, 160 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1424-8.
LORENZ, Konrad. 8 smrtelných hříchů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990, 99 s. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8212-0.
MATOUŠEK, Oldřich a PAZLAROVÁ, Hana. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny v kontextu plánování péče. 1. Vyd. Praha: Portál, 2010, 183 s. ISBN 978-80-7367-739-8.
PAYNE, M. Modern social work theory. 4th edition. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2014, xxii, 441 stran. ISBN 978-0-230-24960-8.
Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 2010. 2. Vyd. Editor Oldřich Matoušek, Kodymová Pavla, Koláčková Jana. Praha: Portál, 351 s. ISBN 978-80-7367-818-0.
ŠKOVIERA, Albín. Prevýchova: Úvod do teórie a praxe. 1. Vyd. Bratislava: FICE, 2011. ISBN 9788096925346.

periodika:

Halińska Maria; DZIECI DOROSŁYCH DZIECI, CHARAKTERY, magazyn posychologiczny, Kielce: Charaketry roč. 2014, č. 7, str. 38-41, ISSN 1427-695x,

Internetové zdroje:
Ministerstvo Práce a sociálních věcí. MPSV.CZ [online] dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7260
Ministerstvo Práce a sociálních věcí. MPSV.CZ [online] dostupné z:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/21702/MPSV_CJ_150ks_tisk.pdf
Ústav zdravotnických a statistických informací. ÚZIS.CZ [online] dostupné z: http://www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/demog...
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, KR-MORAVSKOSLEZSKY.CZ [online] dostupné z: http://verejna-sprava.kr-moravskoslezsky.cz/assets/socialni_oblast/nahra...

Ponuka vzdelávania


Radi publikujete ale nemáte dobrú skúsenosť s inými časopismi? Publikujte články v časopise Prohuman a podcasty na Prohuman AI. Hľadáme práve Vás!