V české odborné literatuře je již určité množství informací o jedincích s mentálním postižením, dospělým lidem však je zatím věnováno jen málo pozornosti. Chybí informace o jejich podpoře a vzdělávání a o aspektech jejich dospělého života.
Učení je celoživotní proces. Nekončí dosažením profesního vzdělání, nýbrž pokračuje a mělo by pokračovat nadále. Svět se mění, rozvíjí se nové technologie, dostáváme se do nových situací, ve kterých musíme být schopni reagovat. Podle G. Theunissena (2003) pomáhá vzdělávání v dospělém věku i v období stárnutí lidem chápat svět, zvládat vývoj, ke kterému dochází, umožňuje věnovat se vlastním zájmům a potřebám; tím dochází k rozvoji osobnosti a zachování vlastní autonomie.