Závažné onemocnění, jakým onkologické onemocnění bezesporu je, představuje velkou zátěž, která ovlivňuje nejen fyzickou stránku člověka, ale zasahuje také jeho psychiku (ducha a duši) a jeho vztahy. Podle dostupných statistických údajů počet osob s prodělaným onkologickým onemocněním celosvětově roste (1).
Sběr dat v ČR je povinný dle zákonného opatření a zároveň naprosto nutný pro plánování potřeby onkologické péče a hodnocení jejího přínosu (2). Z hlediska epidemiologie zhoubných nádorů patří Česká republika mezi nejzatíženější státy Evropy i světa. Od roku 1995 se daří úmrtnost dlouhodobě stabilizovat. Přesto kvůli rostoucímu výskytu dochází k setrvalému růstu podílu počtu onkologicky nemocných osob na počtu všech osob sledované populace. Vzhledem k celosvětovému trendu, snižujícímu se věku onemocnělých a objevující se nádorové duplicitě onemocnění je jasný předpoklad, že bude docházet k stále častějšímu výskytu onkologicky nemocných či vyléčených a jejich blízkých. Všichni tito lidé mají specifické potřeby v oblasti psychosociální podpory a následné integrace.