mar
18
2018
Kůže není jenom ochranná vrstva, které pokrývá naše tělo, ale má mnoho dalších funkcí, z nichž té dotekové se budeme v další části věnovat podrobně. Než se k ní dostaneme, je nezbytné uvést několik obecnějších údajů. Kromě dutiny ústní, dechu a eventuálních střevních plynů je kůže nejintenzivnějším zdrojem pachových informací,1 což je významný, ač ne vždy plně uvědomovaný komunikační prvek.2 Proto bude další část textu spíš o čichu, což má svou logiku, přestože se to zdá od sebe vzdálené. Čichám, čichám člověčinu…
A věta pokračuje otázkou: „Koho tady, matko, máš?“ Děd Vševěd – jak je patrné – sice nevěděl všechno, ale čich měl i po celodenní únavě dobrý, takže by se při vyšetření orientovaném na tuto charakteristiku dostal do populačního kvartilu, v němž demence, dokonce ani MCI (mild cognitive impairment) nehrozí, jak se děje lidem, jimž postupuje ztráta čichu rychleji než kalendářní věk.3 Také jídlo si může vychutnat dokonale a podobně kvalitní by měl být i jeho sexuální život. Všechny tyto životní oblasti jsou funkcí čichu ovlivněny, a my – ke své hanbě – pro jednotlivé čichové vjemy ani nemáme abstrakta, ale říkáme: voní (páchne) to jako… Ono také těch vůní je řádově mnohem víc než tří základních barev, pěti chutí nebo osmi tónů.
Foto: Peter Senko (2017)